Jáchym Krohe | Články / Reporty | 23.11.2013
Dva roky zpátky jsem pro Full Moon psal recenzi na desku Hidden tehdy ještě poměrně neznámé britské „art-rockové“ kapely These New Puritans. Uvozovky u označení žánru jsou nutné, protože TNP se za poslední tři alba razantně posunuli od kytar až k orchestru. Recenzi jsem tehdy zakončil poznámkou, že Jack Barnett, frontman kapely, naposlouchává melanéskou tradiční hudbu a chystá se znovu proměnit zvuk kapely. Melanéské zpěvy se (bohužel nebo naštěstí?) objevily jen v remixu k Mutual Core od Björk a nové album, letošní Fields of Reed, rozvíjí ducha předchozí desky a se vzrůstajícím hypem se odsouvá ještě dál od středního proudu. Podle toho také vypadaly bezprostření pokoncertní reakce v pražské MeetFactory a bylo poznat, kdo slyšel introvertní Fields of Reed, a byl připravený na neobvyklé neoklasicistní kompozice, a kdo si přišel poslechnout jenom ty dvoumetrové taiko bubny z Hidden.
Ale abych nepsal „without end, without beginning“, jak zpívá Barnett, musím začít od sanfranciského producenta oOoOO (odmysli si hipsterskou estetiku a čti prostě „ou“; je třeba ocenit, že na rozdíl od dubstepových producentů, kteří používají v názvu jenom konsonanty, „Óčko“ zvolil opačný přístup). oOoOO stál před třemi lety u zrodu witch houseu, spolu se Salem nebo White Ring by se hodil spíš k prvnímu albu TNP, kde bylo ještě o poznání míň trombónů a víc experimentálního rapu. A přestože jeho set zněl jako z desky, efektovaný jen několika midi kontrolery, bylo hezké si vzpomenout na dneska už poměrně neaktuální witch house, zvlášť v industriálním prostoru, jako je MeetFactory.
Když oOoOO vystřídalo na pódiu sedmičlenné seskupení v čele se zasněným Jackem Barnettem s kytarou, nemohl mi neasociovat (především svým vzhledem) pražského songwritera Luka Mayena. Hned první tóny úvodní Spiral ale přinesly vystřízlivění v podobě komplexních melodických struktur piana, trubky, tuby a basové kytary. Barnettův zpěv zůstal upozaděný jako za neprůhledným sklem, což nemusela být nutně chyba zvukaře, ale Barnettova obsese odstranit z textu co nejvíc souhlásek a znít ještě více jako v mlze.
Tři aktuální songy vystřídaly tři starší hitovky z Hidden, kde více vynikla dynamická rytmika a bubenická kooperace Thomase Heina a Jackova dvojčete George. Závěr byl vyvážen opět třemi songy z Fields of Reed a jako přídavek These New Puritans podruhé zahráli rychlou a trochu tanečnější We Want War, tentokrát v upravené verzi a uvedenou slovy „and now a song about peace and love“. Ačkoli současný zvuk kapely i celkový dojem z koncertu s sebou nese jistý emoční odstup, chlad a absenci intimity, These New Puritans mi evokovali spíš motivy ze staroegyptské mytologie, kterou se nechávají inspirovat. Barnett působil jako kněz nějakého dávno zapomenutého boha, který stranou od lidí opakuje své nesrozumitelné litanie. Tenhle dojem přetrval i po koncertě, mimo jiné díky tomu, že zazněl Lucifer Over London od neo-folkové kapely Current 93, které Jack Barnett hostuje na právě připravované desce. Koncertní zážitek roku, i když zamrzí, že jsem musel „leave behind, without end, without beginning“. Snad vzniknou další autistické kompozice a These New Puritans se tady ukážou brzo znovu.
These New Puritans (uk) + oOoOO (usa)
20. 11. 2013, MeetFactory, Praha
foto © Kryštof Havlice
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.