Články / Reporty

Ave, Destroyer, morituri te salutant

Ave, Destroyer, morituri te salutant

apx | Články / Reporty | 21.01.2013

Shut the fuck, Donny. Zkouška mikrofonu. I said, shut the fuck up. Funguje. S kopákem nadskočíte a přes uši vás několikrát přetáhne virbl. I said, shut the fuck, Donny. Jeden nebo dva riffy. Plný bar, žádný kouř, v klubu sympatických vyprodáno lidí. Ve vzduchu se vznáší vůně očekávání. Dlouho jsem nebyla na žádném koncertě, tuším, že to bude super. Koncerty Cancer Bats jsou vždycky super. Koncerty v "nadržené" Sedmičce jsou skoro vždycky super. Matematicky vzato, pravděpodobnost, že mě čeká super koncert, je vysoká.

Pneumonia Hawk! Otevřít koncert ultimátním hitem z debutu (Birthing the Giant, 2006) je dobrá strategie, francouzák o intenzitě rány francouzákem. Good goddamn, I've got things to say and this will break your heart! Přede mnou se otevřela aréna, které od první vteřiny s respektem sobě vlastním šéfuje zpěvák Liam Cormier. Hledám řetěz, ze kterého se utrhl, a trochu se ksichtím na vytažený vokál, ale jinak mě napadají jen slova od m: masakr, metal, miluju. Trvá ještě Trust No One a novější Bricks and Mortar, než se neřízená střela na chvilku zastaví. Hello Prague!! How you're doing on friday fucking night? Máme se dobře! Díky za optání. Jsme hluší, mokří a vyhlídkám kraluje největší víkendová kocovina v novém roce. A to je teprve začátek.

Série pokračuje bez ladu a skladu, občas si na odposlech povyskočí úsporný, ale důrazný basák Jaye R. Schwarzer, častěji se na podiu střídají fanoušci, kteří to obratem namíří zpátky, nad hlavy a ruce ostatních, přestože the ceiling is so fucking low, man! Z bezpečné vzdálenosti zvukařského pultu to není tak hmatatelné, ale rodeo malého klubu kapelu takřka dojímá - takže ani obvyklé propražské bonmoty nezní neupřímně. Zvlášť, když je korunují premiérou nové skladby Great Divide. Nehledě na to, že opakované děkovačky k hardcore patří.

Řekla jsem hardcore? Frrrk. Cancer Bats jsou písničky jak noha.

(Zvyklí z větších podií,) hráli déle než hodinu, tedy zhruba minutu do momentu, kdy by první fanoušek umřel vyčerpáním. Kromě makabrózního hitu Hail Destroyer ze stejnojmenné klasiky a mnou protežované Scared to Death neopomněli na Sabotage, cover Beastie Boys (a já se ptám, která kapela tohle má?), jeden solidní circle pit, Liamův stagediving, láskyplné objetí a slib noci, která dnes bude ještě dlouho mladá.

Kolikrát Cancer Bats hráli v Praze? Šestkrát, sedmkrát? Nebyla jsem vždycky všude a nebyla jsem před rokem a půl na Rock for People, ale není moc kapel, kterým bych páteční, ale vlastně jakýkoliv jiný klubový večer svěřila raději. Super koncert. Alright, we won't get no younger, alright, we won't waste no time!

Info

Cancer Bats (can)
18.1.2013 007 Strahov, Praha
Foto (c) Cynthia Law

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.