Články / Reporty

Až do masa (Porridge Radio)

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas | Články / Reporty | 12.12.2022

Předskakující Hachiku nebyla části pražského publika cizí. Několik týdnů zpátky otevírala show Courtney Barnett v Lucerna Music Baru a pro ni byl tento koncert posledním z její tour s Porridge Radio. Jestli v sobě měla australsko-německá zpěvačka nějakou porci únavy, zmizela v nekonečné smyčce zloopovaných kytar, syntezátorů a chorálů nazpívaných na mikrofon z Playstationu. Čirý minimalismus, krabičkové kutilství a pokojíčkový pop.

Na poslední desce Waterslide, Diving Board, Ladder to the Sky se Porridge Radio snaží dosáhnout zvuku větší kapely a oprostit se od pokojového lo-fi. Zvlášť naživo to funguje. Z osobnosti Dany Margolin je navíc cítit obrovské sebevědomí, ačkoliv se párkrát vyjádřila, že tomu tak není vždy a ona sebe začala pokládat a vnímat jako umělkyni až poměrně nedávno. Tyto pochybnosti v ni musí zmizet po zhlédnutí vystoupení z letošní Primavery, kdy sama uhrála naprosto fantastický set. A co teprve s kompletní kapelou.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Porridge Radio mají dvě polohy a celý večer mezi nimi ve svém bazénu se skluzavkou a odrazovým můstkem přeplouvali. Sugestivní jednoduchá hesla padala do postpunkových kytar ve skladbě U Can Be Happy If U Want To, kdy Dana Margolin odložila kytaru, vplula do publika a s důrazným očním kontaktem recitovala: „Back, and back, and back again.“ Opakovat fráze dokola, dokud bolest úplně nezmizí. Rovnováhy se dosahovalo jemnými skladbami. Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – bolestné rány, co zůstávají po okousaných nehtech až do masa, o kterých zpívala Margolin v poslední skladbě Sweet.

Velkou roli hrálo celý večer i samotné publikum, které oplácelo tak vřelým přijetím, až čtveřice Porridge Radio těžko maskovala dojetí. Včetně mě. Je tohle ten správný vánoční čas? Bylo to krásné. Jako vždycky, když jste ve vyprodaném klubu. Až doteď jsem si nikdy po koncertě nešel pro podpis na vinyl.

Info

Porridge Radio (uk) + Hachiku (de/au)
11. 12. 2022 Café V Lese, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pot, smrad a Nové Dillí (Bloodywood)

Václav Valtr 16.03.2023

Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.

Takhle nás nevítají ani matky (Warhaus)

Maria Pyatkina 15.03.2023

Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.

Žádná planeta B (King Gizzard & The Lizard Wizard)

Tomáš Hambálek 15.03.2023

Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.

Pohádky na Rýně (Peel Slowly and See 2023)

Michal Pařízek 13.03.2023

Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…

Slovo tíseň (Preoccupations)

David Stoklas 12.03.2023

Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.

Memento mori (Murcof + Sergi Palau)

prof. Neutrino 12.03.2023

Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.

Pivo, pot a cizí krev na triku (Dune Rats)

Tomáš Hambálek 07.03.2023

Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...

Něco mimořádného (Kayo Dot)

Václav Valtr 05.03.2023

Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.

Lucerní snění (Algiers)

Lukáš Grygar 26.02.2023

Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...

No garden for your kids to play (The Black Angels)

David Stoklas 10.02.2023

Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace