David Čajčík | Články / Reporty | 02.07.2013
Hranice u Malče na Vysočině nezná ani leckterá navigace a do opuštěného kravína na kraji vesnice byste neřekli, že může ještě hrát roli v jakékoliv hudební události, natož festivalu české tvrdší scény. A co se týče slova „festival“, na Last.fm píšou: „This event currently doesn’t meet our festival criteria“. A sdružení yo-yo, které akci pořádalo, se o festival prvoplánově ani druhoplánově nesnaží. To spíš o turnaj v pétanque a nejlepší veganský raut.
Kapela Illness z Lučic vyplnila pozici místní kapely po odstoupivších Sakala. Dočkali jsme se introvertního dřevního grunge a kytary, která mnohokrát řvala jak zneužívaná dívka. Cry Baby! Teenageři v trikách s tváří Kurta Cobaina tentokrát sice v publiku chyběli, ale na Bleach myslel v tu chvíli asi každý.
Pod několikanásobně klenutým stropem a na koberci odehráli Remek svůj standardní osmnáctiminutový set s kotouly a zjevným vnitřním i vnějším nasazením. „Udělejte ten jeden krok, vegetariánství nestačí!“ Stejně tak u podobného DIY hardcoru nestačí stát v řadě. Remek udělali krok vpřed tím, že jim naživo propadnete a věříte. A vlastně jsou sympatičtí i masožravcům.
Je zázrak, že se v punkovém prostředí, jako je opuštěný kravín, podařilo jakžtakž nazvučit kapelu, jako je Ravelin 7. Elektronika, dva zpěvy, kytary... Perfektně nacvičené rytmické breaky střídaly volně plynoucí proud zvuku připomínající hluk velkoměstské magistrály čas od času narušené zvukem sirén. Jejich poslední LP 7 kroků po zamrzlé řece už dávno není jen pokusem o propojení tvrdé hudby s jazzem a vším. Stejně tak jako olej už nelze oddělit od vody a svět míří do větší a větší entropie, Ravelin 7 tvoří neoddělitelný mix závislostí.
Kontroll z Kolína stačí bicí a basa. U podobných kapel mám vždycky pocit, že jsem někomu omylem vlezl do ložnice. To, čeho si u větších uskupení nemáte šanci všimnout, je intimní hudební propojení dvou hráčů, kteří po tolika zkouškách přesně ví, co ten druhý udělá, a dokáží i z jednoduchých punkových veselic udělat mathově znějící trháky čerpající ze sehranosti. Dva nástroje kontrolují stage a z mathových trháků dělají punkové veselice.
„Až vyrosteš, začneš hrát black metal,“ říkají maminky malým hardcoristům a řekly to i Remek (nebo alespoň části). Hradba zesilovačů, dva na člena, dávala tušit něco velkého, většího, než jsme se ten večer nadáli. Kravín se měl topit v hluku při teprve druhém koncertu Marnosti. Aparáty ze SSSR svedly lidstvo ovládnuté blast beaty a chaotickým hlukem. Vokál moc místa nedostal, ale kde byl, tam rval srdce. Marnost nad marnost, zloba a hněv, o této kapele se ještě bude psát a hlavně se bude poslouchat. Škoda, že si zatím neuvědomují, že to, co u koncertů Remek funguje – krátký set, u táhlého burcujícího metalu s vazbami akorát zklame. Jinak řečeno: víc!
Bylo mokro a zima, kapely odjely, hlívový guláš došel, zbyl jen hummus a malinovka se slevou. Pár vytrvalců diskutovalo o hip hopu a architektuře. A začalo svítat.
On/Off vol. 2
29. 6. 2013, kravín, Hranice u Malče
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.