Maria Pyatkina | Články / Recenze | 27.05.2018
Psychedelie frčí, je globální a spojuje národy. V různých koutech světa se konají festivaly, kde vystupují a zažívají tripy svých životů kapely pojímající psychedelickou hudbu každá po svém. Tame Impala se na Currents od klasičtější rockové podoby odklonili směrem k moderní popové a R’n‘B produkci, MGMT se na poslední desce inspirují osmdesátkovým diskem, švédští Goat od samého začátku experimentují s etnickými prvky. Jsou však i takové skupiny, které rády zachovávají zvuk přesně takový, jaký byl v oblibě v šedesátých letech. Mezi ně patří američtí Holy Wave, jejichž surfová psychedelie zní přesně tak, jako byste ji objevili na vinylu po pradědovi. Zůstávají nostalgičtí i na nové nahrávce Adult Fear, ačkoliv do ní pronikají nové vlivy a nálady.
Deska začíná lehce swingovou skladbou Nation Regress v nezvyklém 6/8 taktu, která díky nezřetelným zkresleným vokálům a repetitivním klávesám působí jako ukolébavka. Stejně unaveně působí How Was I Supposed to Know, kterou však zkrášluje mystická klávesová vyhrávka za účasti smyčců. Neobvykle pro Holy Wave zní také Dixie Cups, pohoršující se nad uplynulými časy v melancholickém shoegazeovém snění. Střed alba je oživen písní David’s Flower, která v prvních dvaceti vteřinách trochu mate drum mašinou a bosa nova motivem, ale pokračuje v prosvětlené psychedelické atmosféře. Nejdynamičtější je titulní song, který se vrací k surfové stylistice, a také nejdepresivnější Crys, který nabízí plačky nad prožitým v doprovodu až postpunkové kytary.
Celá deska je prostoupená zasněnou náladou. Je ještě víc lo-fi než starší tvorba Holy Wave, je zamlžená, vágní a neuchopitelná, jako kdybychom ji slyšeli od sousedů přes zeď. Někam se vytratily silné a chytlavé kytarové riffy a pozitivní atmosféra prohřátá texaským sluncem z předchozích alb. Nové skladby jsou stále odpočinkové, ale už nejsou bezstarostné, vetřely se tu úzkost, melancholie a únava, od nichž se chce utéct do spánku. Jako kdybyste se rozhodli jen tak ze zvyku zhulit, ale u toho vás přepadaly různé pochybnosti a obavy, prostě bad trip. Sluníčko nenáročného surfu se skrylo za mraky elektronických synťáků a ochablých rytmů. Dospělé starosti sice rozšiřují myšlenkové horizonty, ale chtěli byste zpátky, do teplých vln věčného mládí.
Holy Wave – Adult Fear (Reverberation Appreciation Society, 2018)
bandcamp kapely
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.