Články / Recenze

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

apx | Články / Recenze | 07.09.2013

V roce 1995 vydal Marvel Comics speciál nazvaný Punisher Kills the Marvel Universe, ve kterém Frank Castle postupně sejme všechny superhrdiny a superzločince, co jich na světě je. O dekádu později otevírá jeho autor Garth Ennis novou sérii, nazvanou The Boys, hlavní postavou Billyho Řezníka v parku, pohledem na nebe s letícím superhrdinou a hláškou: „Já tě dostanu, kurva. Pičusi jeden.“ Podobnost Řezníka a Punishera je neúmyslná a náhodná. Všechny postavy a události jsou smyšlené. Komiks obsahuje sprostá slova. A bude to prý bolet.

V češtině začínají The Boys vycházet letos pod názvem Banda a dosud se ve dvou svazcích dostalo na příběhy Karty jsou rozdaný, Červená, Nakládačka a Skvostná pětiletka. Ucelenými částmi se volně vine hlavní linka série (celkem 72 sešitů, resp. tucet paperbacků): skupina pěti „agentů“ CIA – Billy Řezník, Hughík, Mateřský mlíko, Francouz a Ženská – mají za úkol balancovat svět superhrdinů (v době, kdy je jich na světě jako máku a mají status celebrit) a dohlédnout, „aby si supráci moc nevyskakovali“. Což znamená řešit různé hádanky, průšvihy a zločiny, hrdiny hlídat a usměrňovat – a občas jim dát přes držku, případně je rovnout „smáznout“. Garth Ennis odpovídá velmi svérázně a po svém na otázku Kdo hlídá hlídače?, kterou dva tisíce let před zakladatelem anti-hrdinského komiksového žánru Alanem Moorem položil římský básník Juvenalis.

Na pomoc si Ennis přizval ilustrátora Daricka Robertsona (Transmetropolitan) a cynická přisprostlá satira dostála přiléhavé, detailní klasické kresbě, která drzosti dialogů nezůstává nic dlužná. Nejlepším doporučením komiksu Banda budiž fakt, že jejich autory původní vydavatel Wildstorm (imprint DC) vyhodil po šesti číslech s obavou, že by mohli poškodit dobré jméno hrdinů a dobré prodeje hrdinských komiksů. Není divu; už v druhé knize vychází najevo, je Technorytíř je deviant („Pane doktore... Já prostě všechno vomrdám.“) a jeho bývalý sidekick Švihák vrah. Jakkoliv prostě a jasně to vypadá napsané, chytat se v průběhu palby akce a dialogů může být občas oříšek.

Bandu je potřeba brát s velkou nadsázkou, hodně vtipů je přes čáru, jemnější povahy vyděsí krvavé násilí a explicitní sex - třeba když šéf superhrdinského týmu Seven zařve na rekrutku Hvězdičku „Vykuř mi ho!“, zatímco čtenáři se do paměti nesmazatelně vryje jeho chlupatá zadnice a vyděšený výraz blonďaté superdívky. O zesměšňování supráků už řeč byla (členové skupiny Hustý týpci se jmenují Kanónfurt, Kokotec, Machrus nebo Boreček a v zásadě jde o retardy s nadpřirozenými schopnostmi, v Rusku se setkáváme s komunistickým ex-superhrdinou Párkem lásky, kterému po navlečení pracovního overalu přetékají všechny špeky a, ano, monstrpenis končí jen kousek nad kolenem), ale nejbizarněji z toho vychází členové samotného týmu Banda, zejména pak Frantík, šílený schizofrenik, a Ženská, němá psychopatka. Hughíkovi, jedinému „normálnímu“, stál předlohou britský herec Simon Pegg. Když to vezmeme kolem a kolem, připomíná expozice komiksu klasické „Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort“. A ten dort, světě div se, chutná po chili.

Banda tvrdí, že to bude bolet. A kryptonit vás tentokrát nezachrání.

Info

Garth Ennis – Darick Robertson
Banda 1: Karty jsou rozdaný, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013
Banda 2: Nakládačka, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013

www.bbart.cz/katalog.asp?id=2793
www.bbart.cz/katalog.asp?id=2881
www.garthennis.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?