Články / Recenze

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

Banda: Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort

apx | Články / Recenze | 07.09.2013

V roce 1995 vydal Marvel Comics speciál nazvaný Punisher Kills the Marvel Universe, ve kterém Frank Castle postupně sejme všechny superhrdiny a superzločince, co jich na světě je. O dekádu později otevírá jeho autor Garth Ennis novou sérii, nazvanou The Boys, hlavní postavou Billyho Řezníka v parku, pohledem na nebe s letícím superhrdinou a hláškou: „Já tě dostanu, kurva. Pičusi jeden.“ Podobnost Řezníka a Punishera je neúmyslná a náhodná. Všechny postavy a události jsou smyšlené. Komiks obsahuje sprostá slova. A bude to prý bolet.

V češtině začínají The Boys vycházet letos pod názvem Banda a dosud se ve dvou svazcích dostalo na příběhy Karty jsou rozdaný, Červená, Nakládačka a Skvostná pětiletka. Ucelenými částmi se volně vine hlavní linka série (celkem 72 sešitů, resp. tucet paperbacků): skupina pěti „agentů“ CIA – Billy Řezník, Hughík, Mateřský mlíko, Francouz a Ženská – mají za úkol balancovat svět superhrdinů (v době, kdy je jich na světě jako máku a mají status celebrit) a dohlédnout, „aby si supráci moc nevyskakovali“. Což znamená řešit různé hádanky, průšvihy a zločiny, hrdiny hlídat a usměrňovat – a občas jim dát přes držku, případně je rovnout „smáznout“. Garth Ennis odpovídá velmi svérázně a po svém na otázku Kdo hlídá hlídače?, kterou dva tisíce let před zakladatelem anti-hrdinského komiksového žánru Alanem Moorem položil římský básník Juvenalis.

Na pomoc si Ennis přizval ilustrátora Daricka Robertsona (Transmetropolitan) a cynická přisprostlá satira dostála přiléhavé, detailní klasické kresbě, která drzosti dialogů nezůstává nic dlužná. Nejlepším doporučením komiksu Banda budiž fakt, že jejich autory původní vydavatel Wildstorm (imprint DC) vyhodil po šesti číslech s obavou, že by mohli poškodit dobré jméno hrdinů a dobré prodeje hrdinských komiksů. Není divu; už v druhé knize vychází najevo, je Technorytíř je deviant („Pane doktore... Já prostě všechno vomrdám.“) a jeho bývalý sidekick Švihák vrah. Jakkoliv prostě a jasně to vypadá napsané, chytat se v průběhu palby akce a dialogů může být občas oříšek.

Bandu je potřeba brát s velkou nadsázkou, hodně vtipů je přes čáru, jemnější povahy vyděsí krvavé násilí a explicitní sex - třeba když šéf superhrdinského týmu Seven zařve na rekrutku Hvězdičku „Vykuř mi ho!“, zatímco čtenáři se do paměti nesmazatelně vryje jeho chlupatá zadnice a vyděšený výraz blonďaté superdívky. O zesměšňování supráků už řeč byla (členové skupiny Hustý týpci se jmenují Kanónfurt, Kokotec, Machrus nebo Boreček a v zásadě jde o retardy s nadpřirozenými schopnostmi, v Rusku se setkáváme s komunistickým ex-superhrdinou Párkem lásky, kterému po navlečení pracovního overalu přetékají všechny špeky a, ano, monstrpenis končí jen kousek nad kolenem), ale nejbizarněji z toho vychází členové samotného týmu Banda, zejména pak Frantík, šílený schizofrenik, a Ženská, němá psychopatka. Hughíkovi, jedinému „normálnímu“, stál předlohou britský herec Simon Pegg. Když to vezmeme kolem a kolem, připomíná expozice komiksu klasické „Řezníkův pes Teror a Číča z Hustých týpků vaří dort“. A ten dort, světě div se, chutná po chili.

Banda tvrdí, že to bude bolet. A kryptonit vás tentokrát nezachrání.

Info

Garth Ennis – Darick Robertson
Banda 1: Karty jsou rozdaný, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013
Banda 2: Nakládačka, přel. Darek Šmíd, BB/art 2013

www.bbart.cz/katalog.asp?id=2793
www.bbart.cz/katalog.asp?id=2881
www.garthennis.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace