Články / Reporty

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar | Články / Reporty | 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety. Bílá stěna baráku a na ní obraz, jehož jméno jsem tenkrát neznal. Teď už vím, že to byl Rage, Flower Thrower. Květy místo Molotovova koktejlu. Výjev, který mě tenkrát donutil zastavit auto a vylézt. V tu dobu jsem neměl příliš velkou představu o tom, kdo je Banksy. Během pár dní v Izraeli a Palestině jsem na jeho práci narazil ještě několikrát. Fascinovalo mě hlavně to, že ačkoliv jsem se o něj nikdy nezajímal, tak jsem jeho tvorbu znal. Jeho zdi jsem měl v hlavě. Po tom, co jsem je viděl živě, jsem se jich už nedokázal zbavit. Neustále ve mně hlodaly a nutily mě přemýšlet.

Od té doby se mnoho změnilo. Banksyho jsem začal vyhledávat. Jeho práci jsem viděl na spoustě míst po světě. Nenechával mě spát, vzbudil ve mně zájem o street art. Čím více pomalovaných cihel jsem viděl, tím hlouběji jsem do nich vrůstal. Začal jsem si uvědomovat jeho unikátnost. Je nedostižný v tom, jak do sebe dokáže prolnout jednoduchost, nadhled, sociální kritiku, zábavnost a srozumitelnost. Základy, na kterých stojí, se v průběhu času nemění. Změnil se ale vztah světa k Banksymu. A proto tu teď jsem. V Palestině by mě nenapadlo, že půjdu na street art do jedné z nejprestižnějších výstavních síní v Praze.

Dnes je jeho dílo většinou za sklem, aby se nepoškodilo. Ve vězení. Každá nová kresba je fenomén, jeho dílo je v hledáčku aukčních síní. Stal se lovnou zvěří. Jeho obraz Devolved Parliament se před rokem vydražil za téměř 300 miliónů korun, Banksy ale nadhled neztrácí. Před pár lety nechal při akci spustit skartovačku, která byla umístěna přímo v rámu jeho obrazu. Výsměch komerci, kapitalismu i autoritám pokračuje.

Na základě toho všeho jsem řešil, jestli vypláznout 340 korun za výstavu v Mánesu, která je vlastně fejk. Zvláštní pocit, že vytrhli Banksyho z jeho přirozeného prostředí, je na prvním místě. To, že tu je jen pár originálů a ostatní věci překreslili mladí umělci, je věc druhá, ale dobře, vždyť „Copyright is for losers“ je Banskyho heslo a je to první nápis, který v Mánesu uvidíte. Galerie má deal s německou společností Heinen Handels GmBH, která vlastní práva na některé jeho obrazy. Reprodukcí tu je kolem šedesátky a až na detaily jsou velmi věrné. Vystavené originály nejsou vzhledem ke své ceně označené, s tím jsem smířen a důvody chápu. Jistotou jsou originální videa. Jedno ukazuje maskovaného Banksyho při záškodnické akci v Britském muzeu, druhé, v úsměvné instalované pracovně, jinou akci, kdy se jeho originály prodávaly na ulici. Existuje dost lidí, kteří neví, že mají na půdě obraz s větší hodnotou, než má celý dům.

„Považuji to za takovou pomstu společnosti Banksymu,“ nechal se slyšet Jan Kaláb, který v patnácti na street artu začínal a nyní má vystudovanou Akademii výtvarných umění a plní galerie po celém světě. Spojuje hned několik myšlenek, které jsem už naznačil. Vytržení street artu z ulic a uzavření do výstavních síní, nerespektování autora, který se vymezuje proti komerci všeho druhu. Banksyho heslo o copyrightu tu pracuje proti jeho vlastním hodnotám. Od Kalába taky víme, že díky výstavě si přivydělali jeho kolegové z akademie, které Heinen Handels najali na brigádu. Na všech vystavených exponátech je znát, že anonymní tvůrci mají anonymního mistra ulic nastudovaného.

Otázku „jít, či nejít“ nakonec převážila drobnost – výtěžek z výstavy půjde veřejně prospěšné organizaci. Doufejme, protože vystavovatelé ještě nezveřejnili, která to bude. I tak tu jsem. Je zvláštní vidět Jeho věci pohromadě. Vzrušující a rouhačské, třeba nápis BRNO vedle Free Palestine na instalované Betlémské zdi, rozdělující města. Největší svatokrádeží jsou ale vysvětlivky u každé instalace, které jdou návštěvníkům až příliš naproti. Zabíjí červa, který mě pronásledoval pokaždé, když jsem viděl jeho originál na zdi. Hledání významu, to jsou základy, na kterých každé umění stojí. Vysvětlivky, to je jako jít na horskou dráhu a před tím se nadopovat kinedrylem.

Info

The World of Banksy
Galerie Mánes, Praha
5. 6. 2020 až 27. 9. 2020

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...