Články / Reporty

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 26.11.2018

Byť se jedná už o druhou část turné, mají koncerty trojice Bittová – Dusilová – Načeva stále jistý punc exkluzivity, dávají pocit, že se na pódiu bude dít cosi neopakovatelného. Napětí bylo jasně cítit i v Kulturním domě Hronovická v Pardubicích. A ojedinělý triumvirát domácí hudební scény přilákal příznačně roztříštěné publikum: dámy ve večerních róbách, páry ve středních letech, mladé alternativce.

Spojení by se mohlo jevit jako logické, ovšem každá z umělkyň je z trochu jiného hudebního těsta: Iva Bittová se celoživotně nechává ovlivňovat folklórem a jeho živelností, Monika Načeva je tichá, na text soustředěná zpěvačka básnického typu, která se zároveň nebojí sáhnout k tak odlišným hudebním doprovodům, jako jsou tvrdé elektronické beaty a proti tomu akustická kytara Michala Pavlíčka. A konečně Lenka Dusilová, nezastavitelná a hravá experimentátorka pohybující se od jazzu až k těžce definovatelnému výrazu, který rozpouští hranice stylů a žánrů.

Pojí je však jedna věc: Ani jedna z nich se nikdy nevydávala cestou přímočaré hudby, vždy byla nutná součinnost pozorného posluchače. A to tím spíš, když se tyto přístupy propletou v jeden kooperující hlavolam. Po společném bezprostředním úvodu, kdy se protagonistky stačily navzájem odbourat, se pak celý večer střídaly skladby z tvorby jednotlivých hudebnic, do nichž zasahovala tu jedná, tu druhá nebo i obě zbývající. Největší dravost přinesla Iva Bittová, přirozený leader uskupení, která také přišla s největší porci melodií, i humorného nadhledu. Lenka Dusilová hrála na experimentální notu, když budovala promyšlené zvukové stěny, jejichž intenzita mohla některé zaskočit. Monika Načeva, často jen éterická bytost v pozadí jeviště, byla ze všech nejpřístupnější a nejtradičnější. I když se hudebně opírala o výrazné beaty DJ Fivea, který samojediný ústřední trio doprovázel.

Šlo o hlas, o hlas coby hudební nástroj. Slova nebyla to nejdůležitější. Soustředění na hudbu odpovídal i světelný design, který zdůrazňoval to podstatné. Žádná velká show, jen pár barevných reflektorů, jednoduchost podporující soustředění. Příjemně prostý koncert, malý, nenápadný. A silný.

Info

Bittová/Dusilová/Načeva
24. 11. 2018 KD Hronovická, Pardubice

foto © Nika Brunová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.