Články / Reporty

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 26.11.2018

Byť se jedná už o druhou část turné, mají koncerty trojice Bittová – Dusilová – Načeva stále jistý punc exkluzivity, dávají pocit, že se na pódiu bude dít cosi neopakovatelného. Napětí bylo jasně cítit i v Kulturním domě Hronovická v Pardubicích. A ojedinělý triumvirát domácí hudební scény přilákal příznačně roztříštěné publikum: dámy ve večerních róbách, páry ve středních letech, mladé alternativce.

Spojení by se mohlo jevit jako logické, ovšem každá z umělkyň je z trochu jiného hudebního těsta: Iva Bittová se celoživotně nechává ovlivňovat folklórem a jeho živelností, Monika Načeva je tichá, na text soustředěná zpěvačka básnického typu, která se zároveň nebojí sáhnout k tak odlišným hudebním doprovodům, jako jsou tvrdé elektronické beaty a proti tomu akustická kytara Michala Pavlíčka. A konečně Lenka Dusilová, nezastavitelná a hravá experimentátorka pohybující se od jazzu až k těžce definovatelnému výrazu, který rozpouští hranice stylů a žánrů.

Pojí je však jedna věc: Ani jedna z nich se nikdy nevydávala cestou přímočaré hudby, vždy byla nutná součinnost pozorného posluchače. A to tím spíš, když se tyto přístupy propletou v jeden kooperující hlavolam. Po společném bezprostředním úvodu, kdy se protagonistky stačily navzájem odbourat, se pak celý večer střídaly skladby z tvorby jednotlivých hudebnic, do nichž zasahovala tu jedná, tu druhá nebo i obě zbývající. Největší dravost přinesla Iva Bittová, přirozený leader uskupení, která také přišla s největší porci melodií, i humorného nadhledu. Lenka Dusilová hrála na experimentální notu, když budovala promyšlené zvukové stěny, jejichž intenzita mohla některé zaskočit. Monika Načeva, často jen éterická bytost v pozadí jeviště, byla ze všech nejpřístupnější a nejtradičnější. I když se hudebně opírala o výrazné beaty DJ Fivea, který samojediný ústřední trio doprovázel.

Šlo o hlas, o hlas coby hudební nástroj. Slova nebyla to nejdůležitější. Soustředění na hudbu odpovídal i světelný design, který zdůrazňoval to podstatné. Žádná velká show, jen pár barevných reflektorů, jednoduchost podporující soustředění. Příjemně prostý koncert, malý, nenápadný. A silný.

Info

Bittová/Dusilová/Načeva
24. 11. 2018 KD Hronovická, Pardubice

foto © Nika Brunová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Maria Pyatkina 09.08.2020

Romeo a Julie a Radiohead. Renomovaný choreograf Edward Clug pomocí současného tance vystihuje křehkou tragédii spojením dvou zásadních kulturních fenoménů.

Filmové Hradiště 2020: Filmovka bude!

Jakub Šíma, Michal Smrčina 09.08.2020

“Nic není, všechno zrušili. Všechno, Slovácké slavnosti vína a všechno ostatní taky, zůstala jenom filmovka.” Sám si nevybavím jinou akcí této velikosti, kterou by pořadatelé neodpískali. Všechna čest!

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020