Články

Barevné postřehy (Colours, den 1.0)

Barevné postřehy (Colours, den 1.0)

Shaqualyck | Články | 17.07.2015

První hodiny bývají na většině festů hekticky neutěšené. Obligátní čekárnu u vstupu zpravidla následuje zdlouhavé šacování, pro které se vžil eufemismus „bezpečnostní kontrola“. Po zatčení nepovolených tekutin se samospádem zařadíte do nejbližšího pivního štrůdlu o délce jednoho kilometru a snažíte se rozkoukat. První kapelu nestíháte, na druhou je plný dům a přiblížit se na dohled je úkol z kategorie mission impossible. Slzy, pot a krev. Nic z řečeného se ale netýká ostravských Colours. Jako každý rok mě nejdřív odzbrojilo dechberoucí industriální panorama Dolních Vítkovic a následně špičková organizace dokonale připravená na masový příliv diváctva lačnícího po hudbě, lihovinách a kýženém úniku za hranice všedních dnů. Málokdo se dokáže učit z chyb jako zdejší crew, smekám. Místo tvrdnutí ve frontě jsem tak mohl v poklidu prošmejdit nová zákoutí permanentně se měnícího areálu, ocenit zánovní chodníčky, postesknout si nad nástavbou vysoké pece zasvěcené jamajskému rychlíku Usainu Boltovi a s hlavou v oblacích se došourat na bratislavské Longital.

Naposledy jsem je viděl před čtyřmi lety v olomouckém Mitrilu a mnohé se od té doby změnilo. Spíš než s elektrikou a smyčcem si teď Daniel Salontay rozumí se španělkou a výrazně folkovějším zvukem poplatným aktuální desce A to je všetko? Se Shinou vyhodili džina v krabičce a místo něj po svém boku přivítali bubeníka/klavíristu Mariána. Tohle byla úplně jiná kapela. Překvapení hned na úvod. Cestou na Björk jsem si neodpustil pár válů s ústeckýma „Houpačkama“, které na jeden song posílil usměvavý Vašek Havelka. „Zlatý časy se končí,“ pěl ze všech sil charismatický Jiří od mikráku, ale všem bylo jasné, že jen máloco by mohlo být dál od pravdy. Tahle řízná kytarová melancholie je v nebývalém laufu. Zaslouženě. Chvíli na to jsem dle očekávání podlehl svodům islandské královny Björk. Běloskvoucí outfit s paprskovitou (nebo to měly být rampouchy?) maskou, beaty, smyčce, housenky a stonožky. K tomu ohňostroj, oblaka barevného prachu a hlas, jaký nemá nikdo na světě. Jen začátek mohl dramaturg o pár hodin posunout, kontrastní závoj tmy by fascinujícímu představení určitě neuškodil.

Zklamáním byli polští Bokka navazující na ostravskou tradici kapel z kategorie „skrytá identita“. Po svérázných performerech The Knife a divočácích Goat přibyla letos na seznam divných uskupení maskovaná pětice vzývající polotaneční klávesový 80´s revival, ovšem kombinovaný s nevýraznou kytarou a přebitý relativně zajímavým ženským vokálem, který však nenacházel potřebnou oporu v nosné melodii a většinu času se zajíkavě topil v zaměnitelných vyhrávkách bez výraznějšího nápadu. Nuda.

Frontman dne? Jednoznačně „hanebný“ Banán. Zpívat moc neumí, ale jeho destruktivnímu šarmu naštvaného perníkového dědka nelze odolat. Angažovaný punk na komerčním festu. A proč sakra ne? I tohle jsou Colours a Hanba je živou vodou na mlýn zdravého úsudku. Více takových! Závěr prvního dne obstaraly hypnotické shluky tepavých beatů z dílny hned několika elektronických čarodějů. Tom Holič překvapili trumpetou, jinak se spíš trápili v zacyklené smyčce jednoho jediného motivu, který bavil jen chvíli. To set Chrise Clarka byl jiná liga. Dokonalou práci s dynamikou zdobily pěstěné rituální kompozice nápaditě přecházející v taneční dusot, to vše v dokonalém souladu s epileptickou scénou v pozadí. Zůstat v klidu? Holý nesmysl. Laskavý počtář Caribou trochu doplatil na pozdní hodinu a technické problémy, naštěstí měl v záloze parádní kousky z čerstvé desky Our Love a záda mu kryla bezchybně šlapající kapela. Publikum prořídlo, ale obličeje těch, co zbyli, odhalovaly spokojené úsměvy.

Info

Colours of Ostrava
16. 07. 2015
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
http://www.colours.cz/

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

Kam na rajz s Petrou Hradilovou

redakce 13.05.2022

Kam jinam než na Czech Music Crossroads se Petra Hradilová chystá? Kam na rajz, edice (zejména) moravsko-slezská.

Ťukání do termosky a jiné výpravy do zvukové reality (Viera Marinová)

Viktor Palák 12.05.2022

Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.

Radio FMz: Kendrick Lamar, Edúv syn i Wabi Ryvola

Kateřina Cumin, Zuzana Malá, Maria Pyatkina 11.05.2022

Bohatá úroda! Na začátku května vydali skvělou desku Arcade Fire, Ibeyi, Sharon van Etten a další. Máte rádi Wabiho Ryvolu?

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Poly (Insania): Tenkrát po tom byl hlad

Adéla Polka 09.05.2022

Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.

Vstupní prohlídka: Anki

redakce 09.05.2022

Už dávno nevystupuje pouze na hiphopových shows, support dělal tak rozdílným umělcům, jakými jsou post-hudba nebo Dukla.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace