Články / Reporty

Baromantický křest v SONO

Baromantický křest v SONO

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 10.10.2014

Článek o křtu je nutné začít chválou SONO centra. Přes rozporuplné názory kritické obce mám za to, že zažít koncert v takovém sále je jednoznačně hodnotné. Čistý zvuk laděný ze dvou míst a ve dvou výškách, galerie, z níž skvěle vidíte, ideální velikost a stylové provedení bez kýče. SONO centrum nepůsobí světově svým interiérem nebo kontroverzním pláštěm. Nachově nasvícený tyl vznášející se nad pódiem připomene vkusnost zásadních večerů v ostravském Gongu, SONO ale vyniká méně formálním, klubovým klimatem. Mísil se s citelnou pýchou mnohých z nás, kteří přispěli ke vzniku druhé baromantické desky prostřednictvím serveru Hithit.cz.

Křest měl díky úspěšné sbírce statut čehosi velmi očekávaného, a to zcela právem. Zásadní rozechvění se sálu zhostilo hned po nástupu, který byl nečekaně prudký. Uvítání a pár milých slov zaznělo až po čtvrté písni, kdy už byla zřejmá povaha nové desky. Je vzrušující. Většina hraničních momentů kopíruje gradaci zpěvové linie, jak ale Lenka Dusilová aka Dusilenka důrazně opakuje, Baromantika není její, nýbrž kolektivní počin. A naživo je ona vzácná synergie výsostných hudebníků velmi nápadná – a je ještě nápadnější, jak písně nabírají na intenzitě. A to je zásadní: od úvodu skladeb k jejich nosným bodům je jen tak daleko, jako od první sloky ke druhé. Urychlená gradace dává prostor vícero zlomům a většímu napětí uvnitř písní – zvláště první půle koncertu měla velmi dramatický průběh. Pět designérů představovalo originální tvary, na kterých jsou patrné stopy tvrdé práce. Odtud ta opravdovost, kterou se Baromantika charakterizuje. Poezii lisují skrze notový zápis, spojeni hlubokomyslností jeden k druhému doplňují své světlé stránky. Dusilenku, dospělou až k mystickému zpěvu, vyplňuje měkkoučké „vatování“ Beaty Hlavenkové, svůj prostor dostal i bubeník Petr Novák (beatbox nebo duet Luna), Viliam Béreš (vtipy a smyčky) a Patrick Karpentski (vokální ruchy). Zazněla Baromantická, Království zvyku, Ptáci i Wzpomienie, z nových Svatební píseň, Archivní nebo skvostná Takafei.

Velkým překvapením byl návrat ke klasikám Pro Tebe nebo hitu Muka od Pusy. Ten si Dusilenka připomněla s Martinem Kyšperským, autorem několika křtěných textů, jehož humorné požehnání otevřelo veselejší část večera. Po rychlém rozhodování zvolil křest čistou vodou – na důkaz čistoty baromantické tvorby jako takové. Ctil tím přirozenost večera: nebylo potřeba okázalosti, obřadnosti či speciálních překvapení. Samotný vznik desky přináší značné uspokojení, poslech pak dvojnásob. Na baromantické „hodině smrti“ totiž není nic negativního. Na něčem tak uhrančivě krásném ani být nemůže.

Info

Lenka Dusilová & Baromantika
8. 10. 2014, SONO, Brno

foto © Jan Zrzavý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace