Veronika Mrázková | Články / Reporty | 10.10.2014
Článek o křtu je nutné začít chválou SONO centra. Přes rozporuplné názory kritické obce mám za to, že zažít koncert v takovém sále je jednoznačně hodnotné. Čistý zvuk laděný ze dvou míst a ve dvou výškách, galerie, z níž skvěle vidíte, ideální velikost a stylové provedení bez kýče. SONO centrum nepůsobí světově svým interiérem nebo kontroverzním pláštěm. Nachově nasvícený tyl vznášející se nad pódiem připomene vkusnost zásadních večerů v ostravském Gongu, SONO ale vyniká méně formálním, klubovým klimatem. Mísil se s citelnou pýchou mnohých z nás, kteří přispěli ke vzniku druhé baromantické desky prostřednictvím serveru Hithit.cz.
Křest měl díky úspěšné sbírce statut čehosi velmi očekávaného, a to zcela právem. Zásadní rozechvění se sálu zhostilo hned po nástupu, který byl nečekaně prudký. Uvítání a pár milých slov zaznělo až po čtvrté písni, kdy už byla zřejmá povaha nové desky. Je vzrušující. Většina hraničních momentů kopíruje gradaci zpěvové linie, jak ale Lenka Dusilová aka Dusilenka důrazně opakuje, Baromantika není její, nýbrž kolektivní počin. A naživo je ona vzácná synergie výsostných hudebníků velmi nápadná – a je ještě nápadnější, jak písně nabírají na intenzitě. A to je zásadní: od úvodu skladeb k jejich nosným bodům je jen tak daleko, jako od první sloky ke druhé. Urychlená gradace dává prostor vícero zlomům a většímu napětí uvnitř písní – zvláště první půle koncertu měla velmi dramatický průběh. Pět designérů představovalo originální tvary, na kterých jsou patrné stopy tvrdé práce. Odtud ta opravdovost, kterou se Baromantika charakterizuje. Poezii lisují skrze notový zápis, spojeni hlubokomyslností jeden k druhému doplňují své světlé stránky. Dusilenku, dospělou až k mystickému zpěvu, vyplňuje měkkoučké „vatování“ Beaty Hlavenkové, svůj prostor dostal i bubeník Petr Novák (beatbox nebo duet Luna), Viliam Béreš (vtipy a smyčky) a Patrick Karpentski (vokální ruchy). Zazněla Baromantická, Království zvyku, Ptáci i Wzpomienie, z nových Svatební píseň, Archivní nebo skvostná Takafei.
Velkým překvapením byl návrat ke klasikám Pro Tebe nebo hitu Muka od Pusy. Ten si Dusilenka připomněla s Martinem Kyšperským, autorem několika křtěných textů, jehož humorné požehnání otevřelo veselejší část večera. Po rychlém rozhodování zvolil křest čistou vodou – na důkaz čistoty baromantické tvorby jako takové. Ctil tím přirozenost večera: nebylo potřeba okázalosti, obřadnosti či speciálních překvapení. Samotný vznik desky přináší značné uspokojení, poslech pak dvojnásob. Na baromantické „hodině smrti“ totiž není nic negativního. Na něčem tak uhrančivě krásném ani být nemůže.
Lenka Dusilová & Baromantika
8. 10. 2014, SONO, Brno
foto © Jan Zrzavý
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.