Články / Reporty

Baromantika: Dva začátky, kdo to má?

Baromantika: Dva začátky, kdo to má?

Anna Mašátová | Články / Reporty | 04.11.2014

Někdy je zkrátka těžké neplýtvat superlativy. V případě Baromantiky je to věc v podstatě nemožná, vždyť jak debutové eponymní album, tak novinka V hodině smrti, jsou výjimečně zdařilé věci, které neomrzí ani na tisící poslech. A co se týče živých koncertů, snad ani netřeba dodávat, že ať je Lenka Dusilová sama (kapela snad promine), v triu s Beatou Hlavenkovou a Dorotou Barovou nebo s celou Baromantikou, zážitek je zaručen. Za ty tři roky, co uběhly od vydání prvního eponymního alba Baromantiky, prošli mnohými kotrmelci i radostmi, média se popitvala v Lenčině domácím porodu, především ale vyšla druhá deska.

I přes mírně pochmurný název V hodině smrti a křest v den Památky zesnulých nemohla být o funerální atmosféře řeč, a to ani když předskokanka Jana Vébrová spustila zhudebnělou Erbenovu baladu Štědrý večer. Pro mnohé byla harmonikářka z Lužických hor nečekaným objevem, jak potvrdilo tiché špitání návštěvníků dohadujících se, zda je to Radůza. Dámy mají sice mnoho podobného – výborné zpěvačky a hudebnice, které dokáží jít v textech na dřeň, osobité, naléhavé a upřímné, Vébrová ovšem alba jak na běžícím pásu nevydává, fanoušci tak na novou desku čekají opravdu dlouho a zatím marně.

Baromantika se pak sice pěkně rozjela, během úvodní Monotronky ale náhle zklamal odposlech. „Je tady hodně lidí, trochu trapas, tak já budu zpívat po paměti.“ Snahu přerušil výpadek celkový, několik zakvedlání kabelem, za pár minut se jelo dál. Mrazy z první desky, Tětiva, Ricardo, z novinky, loučení se s prastarými kousky, třeba Pro Tebe.

Na Baromantice je cosi zvláštního, intenzivního, neznámého, každá skladba je jiná, osobitá, přesto celek drží pohromadě. Chytnou vás za pačesy, ponoří hluboko pod hudební hladinu, abyste za chvíli zjistili, že se netopíte, ale dýcháte. Ať už se necháte unést Lenčinými a Beatinými hlasovými hrátkami, sestřelit basou s bicími nebo se zaposloucháte do dialogu dvou kláves či si užíváte loopu, krabiček a efektů vytvářejících zvuky, steny, nářek, pazvuky i libozvučné trylky.

Křest bývá zdoben hosty a do nového alba promlouvají ti, co Lenku ovlivnili. V Arše si tak střihla duet s Davidem Kollerem, Justinem Lavashem a ke konci i mnohými netrpělivě očekávaným Danem Bártou. Slavnostní chvíle samotného křtu s promluvou Ivy Millerové z vydavatelství Supraphon, bublinkami a květinami. A pak ještě celá hodina s Valerií, Ptáky, Království zvyku, Taka Fei, skvosty nejen hudebními, ale i textařskými, přídavků nemálo.

Něco zemře, něco jiného se zrodí, Baromantika není čerstvě vylíhlé kuře, ale dospělá a vyzrálá zálěžitost. Prý inteligentní pop. Dodejme že pro fajnšmekry - ale podle nacpané Archy se zdá, že dobrý vkus ještě zcela nevymizel.

Info

Baromantika
2. 11. 2014, Archa, Praha
foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.