Články / Reporty

Baromantika: Dva začátky, kdo to má?

Baromantika: Dva začátky, kdo to má?

Anna Mašátová | Články / Reporty | 04.11.2014

Někdy je zkrátka těžké neplýtvat superlativy. V případě Baromantiky je to věc v podstatě nemožná, vždyť jak debutové eponymní album, tak novinka V hodině smrti, jsou výjimečně zdařilé věci, které neomrzí ani na tisící poslech. A co se týče živých koncertů, snad ani netřeba dodávat, že ať je Lenka Dusilová sama (kapela snad promine), v triu s Beatou Hlavenkovou a Dorotou Barovou nebo s celou Baromantikou, zážitek je zaručen. Za ty tři roky, co uběhly od vydání prvního eponymního alba Baromantiky, prošli mnohými kotrmelci i radostmi, média se popitvala v Lenčině domácím porodu, především ale vyšla druhá deska.

I přes mírně pochmurný název V hodině smrti a křest v den Památky zesnulých nemohla být o funerální atmosféře řeč, a to ani když předskokanka Jana Vébrová spustila zhudebnělou Erbenovu baladu Štědrý večer. Pro mnohé byla harmonikářka z Lužických hor nečekaným objevem, jak potvrdilo tiché špitání návštěvníků dohadujících se, zda je to Radůza. Dámy mají sice mnoho podobného – výborné zpěvačky a hudebnice, které dokáží jít v textech na dřeň, osobité, naléhavé a upřímné, Vébrová ovšem alba jak na běžícím pásu nevydává, fanoušci tak na novou desku čekají opravdu dlouho a zatím marně.

Baromantika se pak sice pěkně rozjela, během úvodní Monotronky ale náhle zklamal odposlech. „Je tady hodně lidí, trochu trapas, tak já budu zpívat po paměti.“ Snahu přerušil výpadek celkový, několik zakvedlání kabelem, za pár minut se jelo dál. Mrazy z první desky, Tětiva, Ricardo, z novinky, loučení se s prastarými kousky, třeba Pro Tebe.

Na Baromantice je cosi zvláštního, intenzivního, neznámého, každá skladba je jiná, osobitá, přesto celek drží pohromadě. Chytnou vás za pačesy, ponoří hluboko pod hudební hladinu, abyste za chvíli zjistili, že se netopíte, ale dýcháte. Ať už se necháte unést Lenčinými a Beatinými hlasovými hrátkami, sestřelit basou s bicími nebo se zaposloucháte do dialogu dvou kláves či si užíváte loopu, krabiček a efektů vytvářejících zvuky, steny, nářek, pazvuky i libozvučné trylky.

Křest bývá zdoben hosty a do nového alba promlouvají ti, co Lenku ovlivnili. V Arše si tak střihla duet s Davidem Kollerem, Justinem Lavashem a ke konci i mnohými netrpělivě očekávaným Danem Bártou. Slavnostní chvíle samotného křtu s promluvou Ivy Millerové z vydavatelství Supraphon, bublinkami a květinami. A pak ještě celá hodina s Valerií, Ptáky, Království zvyku, Taka Fei, skvosty nejen hudebními, ale i textařskými, přídavků nemálo.

Něco zemře, něco jiného se zrodí, Baromantika není čerstvě vylíhlé kuře, ale dospělá a vyzrálá zálěžitost. Prý inteligentní pop. Dodejme že pro fajnšmekry - ale podle nacpané Archy se zdá, že dobrý vkus ještě zcela nevymizel.

Info

Baromantika
2. 11. 2014, Archa, Praha
foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace