Články / Reporty

Baskický rave s Crystal Fighters

Baskický rave s Crystal Fighters

David Čajčík | Články / Reporty | 17.11.2013

Na koncertě anglických Crystal Fighters nepotkáte nikoho, kdo všem okolo vypráví, jak na nich byl před x lety v klubu velikosti předsíně, když je ještě nikdo kromě něho a pár jedinců s Pitchforkem místo Googlu neznal. Představili se v Čechách sice podruhé, ale opět v relativně velké MeetFactory. Už jim toho moc nechybí – zahráli si na Glastonbury, mají song ve FIFA, zbývá přesvědčit posledních pár neznalých, že opravdu nejsou Crystal Castles. Každopádně vyprodat smíchovský klub ve stejný den, co hrajou Biffy Clyro v Roxy, značí, že Češi byli na jejich indie párty po dvouleté pauze správně nadržení, o tom žádná.

Calm Season si téměř na rok přesně od vydání debutového alba Mosaic Views střihli svůj pravděpodobně nejdůležitější koncert, při kterém zužitkovali potenciál oslovit početný zástup mládeže pod pódiem. Duo z Prahy oplývá bezbřehou dávkou poetiky a zaoblené tóny violoncella Terezie Kovalové přispívají k tolik potřebnému znovuzrození tohoto nástroje na poli populární hudby. Při písni Shine mi kamarádka zarytě tvrdila, že to musí být cover. To většinou znamená, že je buď melodie tak zprofanovaná, že má každý pocit už miliontého poslechu, nebo je ta píseň tak dobrá, „že ji přece nemohli vymyslet oni“. Ať je to jak chce, chtěl bych, aby můj život měl takový soundtrack. I přes to všechno si myslím, že Calm Season se do továrny ten večer příliš nehodili, protože hluk v sále byl tak velký, že prostor pro jejich intimní hudbu nepostačoval. Snad jen energický singl One Day se zaslouženě protlačil skrz dav pártychtivých fanoušků.

A i ti se dočkali. Otvírák Solar System je se svým zlehka gradujícím popěvkem končícím elektronickou basovou erupcí esence všeho tanečního, co se v Crystal Fighters skrývá. Takovou věc si můžete představit, jak hraje v moskevském klubu pro zlatou mládež, na španělské pláži nebo na americkém pouštním indie festivalu. A pokud by tam zrovna hráli Vampire Weekend, tak by si společně mohli zahrát LA Calling, protože to tak či tak zní jako kolaborace. Crystal Fighters si skutečně berou inspiraci z různých koutů světa reálného i hudebního, ale převažujícím elementem je drásavý vibrující elektronický podklad a nepochopitelná chytlavost naprosto každé písně. I Do This Everyday nebo syrová I Love London s opojným rituálním intrem hraným na dva kotle vytvořily baskickou rave párty, která sice mohla trvat i kratší dobu (a mít mnohem lepší zvuk), ale co bychom si bez těch hitů počali?

Na druhém albu Cave Rave se Crystal Fighters přece jenom posunuli k rockovějšímu zvuku, ať už k přímočarému skákacímu hitu Are We One nebo folkovější You & I, a i když byl na pódiu najatý bubeník, elektronická aranžmá převažovala. Is it possible to separate the body from mind and soul? Je možné oddělit Crystal Fighters od tanečního šílenství, od epileptických oslňujících stroboskopů, slow motion tanečních pohybů frontmana Sebastiana Pringla, synťáků nebo dvou nádherných vokalistek Mimi a Laure? Co by vůbec zbylo? Pořád hodně! Crystal Fighters mají skvělou live show, se kterou můžou kamkoliv a strhnou kohokoliv.

Téměř nakonec zahráli Bridge of Bones. Geniální balada, kterou by měli samplovat do žebříčkových R&B songů, aby vehnali lidem slzy do očí. So I write you with love from the wide ocean. O nějaké přeceňovanosti se nedá ani mluvit. Jednou budou možná návštěvníci této párty vyprávět všem okolo, jak na nich byli v roce 2013 v KLUBU!

Info

Crystal Fighters (uk) + Calm Season
14. 11. 2013, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Rapové (ne)vítanie leta (Denzel Curry)

Jonáš Sudakov 19.05.2022

V rozhovore s XXL z mája 2022 sa Denzel Curry označil ako najlepší žijúci rapper. Tento titulok obletel celým internetom, ale nikto mu príliš neoponoval... Živě ve Žlutých lázních.

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace