Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 12.12.2018
Jan Burian je na české písničkářské scéně unikátem. Poetický vypravěč historek ze života, které jsou banální i metafyzické, spojené s klavírním doprovodem. K bilančnímu rozhovoru jej vyzval Pavel Klusák, záštitu převzalo lékařské nakladatelství Galén.
Knihu Drtivé jistoty JB autor rozdělil do tří částí: Prvou je samotný rozhovor, v druhé Burian komentuje pětadvacet textů z různých období své tvorby, závěr patří pečlivě pojaté diskografii, a to včetně hostování, byť jen jednopísňového.
Rozhovor je pojatý víceméně chronologicky, kromě životních peripetií a tvorby často zabíhá i k poměrně osobním věcem. Velkým tématem je tak třeba “ztráta inspirace”, která mnohé písničkáře postihla po sametové revoluci, či příběh komplikovaného vztahu s Jiřím Dědečkem, s nímž Burian tvořil nerozlučnou písničkářskou dvojici v osmdesátých letech. Burian je otevřený, Klusák umí pokládat dotazy, zároveň nemá potřebu svého společníka “dusit”. Pocit příjemného přátelského povídání, namísto obligátního nebo podbízivého plkání, je hmatatelný, uvolněnost diskuze nad životem i jednotlivými deskami (nad některými se zastaví na delší dobu a jsou jim věnovány celé kapitoly, jindy je to jen zmínka) se přenáší i na čtenáře.
Druhá část je zajímavým vhledem do mysli písničkáře. Burian své texty hodnotí často se značným odstupem (nejstarší je Dítko z roku 1974, nejmladší naopak Staré dopisy a Není to lehké, jež vznikly v roce 2016). Někdy text vyvolá vzpomínku na inspiraci, jindy se zabývá tématem, některé texty se stanou další rozpravou, do níž se zapojí oba účastníci dialogu.
Drtivé jistoty JB je vlastně velmi nenápadná knížka. Má však schopnost postihnout Burianovu tvorbu ve všech jejích nuancích – té přímočaře “historkařské” i té básnicky filozofující. A v oné obyčejnosti a přirozeném “nebásnictví” tkví její největší síla, stejně jako v civilním vyprávění dvou kamarádů.
Jan Burian, Pavel Klusák - Drtivé jistoty JB (Galén, 2018)
web nakladatelství
foto © Archa Theatre
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.