Články / Reporty

Baton Rouge: Pohodový emo a nekonečný léto

Baton Rouge: Pohodový emo a nekonečný léto

David Vo Tien | Články / Reporty | 03.03.2015

16. června roku dva tisíce deset měli hrát V Jelení Daïtro, to bylo radosti. Y byla nová deska, všichni jsme ji točili a kromě toho, že jsme se těšili na každej další koncert v obýváku, tak jsme se hlavně nemohli dočkat, až to tam rozbalí. Těžko zpětně pohledat desku, která by líp vystihovala léto 2010, žádné zasněné melancholické pidlikání plné nostalgie, ale pořádně energická radost hrát punk. Nakonec Daïtro nedorazili, ale asi jenom blázen by si mohl stěžovat, že na ten večer Revenge of the Nerds domluvili Ampere. V takových chvílích je třeba si říkat: Navio Forge taky nikdo z nás neviděl. A protože jedna rána nestačí, Remek, kteří tehdy měli odehrát konečně první koncert, nakonec zahrát nemohli. Riziko kapel plných cyklistických nadšenců. Pokud si nepamatujete, jak moc jste se těšili na Remek, připomeňte si tenhle koncert.


Sever byl vždycky zdroj dobrých kapel, a i když si teď vzpomenu akorát na Eric Draven a Sunhasgone, ty víš, o čem mluvím. Ikiru jsou důkazem, že pojem „north core“ není jenom vtípek. Afektovaný emocore, devadesátky, řev, deklamování, šepot, smutná hudba, slova, co nabízí naději, a chytlavý kytary. Co dál říct člověku, který tam a/ byl nebo /b nebyl? Nejsem si jistej, ale dlouho jsem neviděl kapelu, která by vystupovala tak přirozeně. Poslední song Go Molny Go, kdy si basák se zpěvačkou vyměnili pozice, mi v tu chvíli přišel všeříkající. Ikiru se nebojí být osobní, a to je sympatický.

Člověk se párkrát nadechne a už je to skoro pět let od prvního koncertu Remek. Dlouho jsem přemýšlel, čím jsou Markovy texty zvláštní, v čem spočívá jejich síla. Mám pocit, že je to tím, že dokážou člověku nastavit zrcadlo, pokud chce. A singalongy měly katarzní sílu už na koncertech Lakmé, i když hudebně jsou Remek jinde. Nejsou tak zádumčivý, Šaman staví na silných melodických linkách, které přitvrzuje nepřeslechnutelná basa Simony. Na demu ještě některé věci mohly připomenout epičtější verzi Dakhmy, taková Země lidí zůstane pravděpodobně nejmetalovějším songem Remek, ale ani v těch novějších nechybí riffová dávka zběsilosti, čemuž přitakávají i Jurajovy sypačky. Budoucí emo-violence legenda. Vtípek, kterej zas až tolik nelže.

Až na zpěváka jsou v Baton Rouge všichni z Daïtro, což je dostatečně výmluvné. A podoba Baton Rouge nemá až tak daleko právě k poslední desce Daïtro. Nevím, jestli za to můžou pasáže, kdy si kapela vystačí jen s instrumentálním pidlikáním, nebo tím, že se moje nálady řídí podle ročního období, ale netěšil jsem se tolik jako tenkrát. Ale aspoň jsem se dočkal. Baton Rouge se drží melodickýho zpěvu a pohodových kytar, takže to léto s sebou stejně vozí pořád. Nevím, jak bylo zaplněné Café Na půl cesty před třemi roky, ale takhle naštosovanou Sedmičku jsem nečekal. Vzhledem k tomu, že je stále ještě relativně dost francouzských emo hardcore kapel, to, čím vyčnívají Baton Rouge, je pozitivní vajb. Žádný srdceryvný vybrnkávačky, řev plný zakrvácenýho hlenu, nic z toho. Navíc s nepříjemnou situací hrát bez druhýho kytaristy se vyrovnali odvážně a makalo jim to i v oslabení.

Info

Baton Rouge (fr) + Remek + Ikiru
26. 2. 2015, Strahov 007, Praha
foto © Matěj Hošek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace