Články / Reporty

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival, pozastavená produkce na vnitřní stagi z předešlého večera se dle facebookových zpráv na chvíli znovu rozjela kolem čtvrté ráno. Sobotu otevírá sychravé počasí a deště budí spáče na trávě nedaleko zadního vchodu hlavního areálu. A na vstupech už se kontrolují batohy, cedule vyzývající k nepronášení alkoholu do areálů zřejmě nestačila.

Pátečnímu lineupu vévodily kytary, sobotnímu laptopy a grooveboxy. R’n’B zpěvák Marshall Vincent končí svůj dojemný set mezi lidmi, ti jsou jeho něžným vokálem unešení. Navazuje duo Blue Angell. Popová linka elektrické kytary se skočným beatem překryjí nekonečný autotune zpěváka, který se omlouvá za špatnou angličtinu. Zbytečně, ve francouzských textech ji stejně nepotřebuje a komunikaci mezi songy moc nedá.

Autotune je součástí takřka každého setu, ne vždy je však dobrou volbou. U kapely Yeah You ruší agresivní hauntology děsivých nahrávek a rádiové záznamy, nabourává celkovou syrovost. Úsměvné pokyvování hlavami a snaha chytit se neexistujícího rytmu prozrazuje taneční nedočkavce i ty, kterým unikl kontext čistě poslechové záležitosti. Následující skupiny Deli Girls a THOOM jsou podobného ražení, model ukřičená lascivní zpěvačka + spoluhráči natahující brutální zvuková zkreslení. Vrtkaví THOOM s dynamickými změnami nálad vychází z této trojice nejosobitěji.

fotogalerie z druhého festivalového dne tady

Věkové rozpětí publika je stejně pestré jako mix hudebních žánrů a módních kreací, spojujícími prvky jsou bizár a trhlost. Cloudrapové bangery uvádí Slug Christ (Charles Bell) z americké Atlanty, bývalý mathcorový zpěvák skupiny An Isle Ate Her přesedlal na 808 bass a hi-hatové triplety. Nechybí texty o depresích a drogách, ani nepříjemné hvízdání přerušující opakovaně celý set. „This is the sickest beat I’ve ever heard,“ komentuje Bell, jehož schopnost rozpoutat během několika sekund neskutečný brajgl stírá jakékoliv pochybnosti.

Klídek na trávě dokresluje Italka Caterina Barbieri a její extatická hra na panel modulárních syntezátorů. Minimalistická repetice prostupuje psychedelickými melodiemi a spíše než ke spánku nutí ke zkoumání překrývajících se zvukových vrstev. Zakončení venkovní produkce pod vedením Dana Deacona každého rozzáří svou hravostí a pozitivní náladou, baltimorský producent moduluje svůj hlas přes vokodér, z něhož vychází nesmyslně vtipné pištění doplňující absurdní hudbu s prvky glitch popu a chiptune. Beaty jsou chytlavé, tančí se v kouři na pódiu, pod ním, u stánků i u zadního vstupu. Přídavek není, i když by se poprvé za celý den hodil. Srdečná objetí s fanoušky a pokec u merche vše vynahradí.

Info

Creepy Teepee
12. 7. 2019 Kutná Hora

foto © Nela Bártová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.