Fomas | Články / Recenze | 26.02.2014
U Becka nikdy předem nevíte, co čekat. Jestli přijde s country, blues, komorním písničkařením, zvukovým blázincem s rapovými a funky úlety nebo smíchá všechno dohromady. Každý, kdo od něj zná víc než jeho první hit, musí uznat, že nikdy nebyl a není žádný Loser. Od vydání poslední desky Modern Guilt uplynulo šest let, což je na Becka neobvykle dlouhá doba. (Mezitím nezahálel, produkoval spoustu jiných desek, za všechny jmenujme skvělou I.R.M. pro Charlotte Gainsbourgh.) Sám se nedávno nechal slyšet, že má materiálu na dvě alba, takže letos možná vydá i druhé. Jak bude znít, to asi nikdo netuší. O tom prvním už je ale jasno.
Morning Phase navazuje přesně tam, kde před dvanácti lety skončila Sea Change. Kdybyste si je pustili hned po sobě a písničky dobře neznali, ani nepoznáte, kde končí jedna a začíná druhá. Stejný zvuk i nálada. Jak by taky ne, když se na nahrávání sešla i stejná parta. Kdyby Morning Phase nebyla tak skvělá, asi bych Beckovi vyčítal, že vstupuje znova do stejného moře, ale ona skvělá je.
Morning Phase navazuje na Sea Change i obalem, jen tentokrát není Beckova tvář pohřbena pod modrými vlnami, ale je zastřena slunečními paprsky. Optimismus obalu je poněkud klamavý, protože většina nahrávky není tak prosluněná jako úvodní singl Blue Moon. Nejedná se o nádherné ráno, kdy radostně vyskočíte z postele pravou nohou. Většina písní jsou spíš mrazivé paprsky ospalého zimního dne, které vám dávají najevo, že je čas vyrazit do práce, a je jim úplně jedno, že jste celou noc nezamhouřili oka.
Na desce nenajdete živější píseň (nejrychlejší má údajně 60 bmp). Ano, jsou opravdu pomalé, ale rozhodně nejsou prázdné nebo děravé. Jak je pro Becka typické, vše je instrumentálně vyšperkované. Nechybí spousta různých cinkátek, zastřených vokálů a smyčců, které dostal znovu na starost Beckův otec, do komornějších poloh se dostává jen ve skladbě Wave, kde zní jen vokál a smyčce. V písních Blackbird Chain a Country Down dojde na téměř čistokrevné country, ale podané tak inteligentně, že vám do představ otravné kovboje a stáda krav nenažene. Album drží skvěle pohromadě, ale abyste ho docenili, vyžaduje více soustředěných poslechů.
Možná je to od Becka sázka na jistotu, ale pokud to bude jistota tak dobrých písní, ať se klidně čas od času vrátí.
Beck - Morning Phase (Capitol, 2014)
http://www.beck.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.