Články / Reporty

Beseda u Bigbítu za modrého úplňku

Beseda u Bigbítu za modrého úplňku

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 03.08.2015

Beseda je úkaz a efekt kosmického ÚKAZU byl znát až do neděle. Alternativní slavnost s mezinárodní osádkou láká lidi všemožně zábavných skupin. Bosonožky se mísí s okšiltěnými hipstery, metalisti s hipíkama a neschází ani intelektuální nerdi a dredatí sportovci. Pro člověka uvyklého větším festivalům jde o akci překvapivou. Překvapila třeba velikost B scény, která odpovídá nízkému mini pokojíčku. Na druhou stranu topolový hájek voní vřelostí a všechno běží v příjemně líném tempu. A k přátelské atmosféře přispívá i vysoký počet rodin - ještě v devět večer tančilo před hlavní scénou tolik dětí, kolik dospělých. Některé dramaturgické momenty nedávají smysl, ale při daných prostředcích odvádí organizátoři v přírodním mezipolí dobrou práci. Festival zachraňuje Visegradský fond, mimo to se ale ukázal i „západ“, který byl nakonec tím nejzajímavějším. Pominu-li Katarziu jako slovenský květ. Popíkáře pobavili slovenští Bad Karma Boy, i když za hezkým designem najdete poměrně laciné rádiovky. A nepochopila jsem ani Chiki Liki Tu-a – rozjívence mňágovského typu. Škoda, že nedojeli favorizovaní Fallgrap – místo nich zahrálo o půlnoci inovátorské cimbálové trio Ponk. Byli skvělí, ale do nočního rámce nezapadali.

Specifické místo v programu zabírá scéna C – Apollón, v Šapitó se daly najít klenoty i totální průsery. V sobotním programu trochu zanikala nenápadná Ira Mimosa, okouzlující písničkářka, která povýšila své drnkání brilantní francouzštinou. Odehrála nádherný koncert, který pohladil. Přesně opačný případ byli No Fun at All in a House of Dolls – hnuli mi žlučí. Něco tak urážlivě tupého se jen tak nevidí. Ošklivě ukňouraná čiča (◊▻≈) s toporným Korg KaossPad Igorem se zřejmě snažili o cosi jako Monikino Kino. Když ale někdo postrádá talent i sluch, proč se trápit? Nevím, kde se vzal oslavný odstavec v katalogu, ale slovo „dekadentní“ mělo být nahrazeno adjektivem „tragikomické“.

Nejčastěji se ale hodilo slovo „experimentální“. Třeba takoví Kaplan Bros. – projekt bratří z Unifiction a Vložte kočku. Hráli (jako) těžce naspeedovaní, trochu se jim to sypalo a odpolední rozvážnost publika experimentům nefandila. Deska je lepší zkušenost než živák. Stejně tak druhé vystoupení Seward bylo spíše experimentem než koncertem v běžném slova smyslu. Psychedelické jamování, vřískání tereminu, exponovaná rozbíhající se sóla… Muzikantsky a řemeslně byli špičkoví, přesto mě liknavost záměrů přestala fascinovat po dvaceti minutách. Barcelonská čtveřice se netají tím, že nezahraje nic dvakrát stejně, tady byl ale efekt modrého úplňku nad mé schopnosti. Set prý končil totální extází, ale já na ničem nefrčím. Možná proto mě nevtáhli ani woodstockoví Wovoka (v překladu „šaman“), kteří kloubí starý bigbít s ortodoxním „psycho-God gospelem“ - trans na pódiu byl silnější než pod ním, což se jim asi často neděje. Naprosto vyvážení byli Němci Von Spar feat. ADA. Pověstně perfekcionističtí, ve správnou chvíli svým melody housem nakopli jasnou noc a zvedli laťku celého víkendu. Dotáhli se na ni pak už jen Nod Nod, opět a zase. Pokaždé, když Veronika zakřičela, bodlo mě u srdce. Česká Beth Gibons, láska svého druhu a nad hlavou obláčková krupice.

Doufala jsem ve stejné omámení Deaths, ale ti jsou spíš jen bublina. Měli to snadné – díky výměně získali noční čas za Kaplan Bros. a v šílené zimě k tanci motivovaní jsme se nechali opíjet rohlíkem. Vpravdě se ale pouze vezou na trendy vlně fakerovsky uondané elektroniky. Na rozdíl od velikánů stylu nemá jejich synth minimal s líbivými popěvky a broukáním žádnou přidanou hodnotu, o to víc je pro mne s podivem, že prorazili a žijí v Berlíně. Zajímalo by mě, co na ně říkali Purist a Ventolin, finiš s tímhle kombem musel být pompézní. A beseda v topolovém hájku nakonec přesvědčila. Existuje třiadvacet let a označení „poctivě hudební festival“ si zaslouží.

Info

Beseda u Bigbítu 2015
1. 8. 2015, Tasov
foto © Martin Rejsa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.