Články / Reporty

Bez bot: Tess Parks

Bez bot: Tess Parks

Veronika Miksová | Články / Reporty | 08.02.2015

Pátek večer. To nejdivnější místo konání koncertu. Váš byt. Tedy v tomto případě byt jisté Edity. Praha, kousek od Vltavské, kde mě ze schodů téměř smete mrazivý vichr. Pod paži beru chrchlající posilu, která se ptá, co že to jdeme - my blázni - dělat. Když jsem před pár týdny psala kanadské zpěvačce Tess Parks, zda nechystá českou zastávku, nenapadlo mě, že se už už schyluje k jejímu bytovému entrée. Vysílačky fungují, vesmír též, náhoda neexistuje.

Talentovaná Tess, ketrá střídá Londýn a Toronto, je šťastné dítě, které od začátku zná své místo na světě. Podporující, umělecky založená rodina. V šesti piáno, které v jedenácti střídá kytara, zakoupená tatínkem po koncertě Oasis. Stylizovaná jako Jane Birkin šmrnclá Burtonovou mrtvou nevěstou s delikátně ohrnutým horním rtem. V reálu vypadá na patnáct. Jen zastřený hlas protřelé třicátnice mate a místy bolavě svírá. První deska Blood Hot a kontrakt s labelem 359 Music Alana McGeeho dává jasný signál, že v motýlkovi se sotva rozbalenými křídly něco je. McGee a jeho kultovní osmdesátkový label Creation Records má na svědomí zásadní desky Primal Scream nebo nepřekonatelnou (What´s The Story) Morning Glory od Oasis. “Je jí teprve 24 a už teď je skvělá textařka, jen to o sobě zatím neví... nejkrásnější na ní je absolutní absence ega.” Tahle Alanova věta dokonale vystihuje atmosféru, ve které se neslo její vystoupení.

Klopýtáme tmou po schodech starého činžáku. Nahoru a zase dolů, místo činu dokonalé maskované. Vtáhne nás tlumené světlo svíček stromečkového řetězu a vůně ukrajinského boršče na alžírský způsob. Dvoupokoják plný lidí. Jako introverti značně převyšující věkový průměr čtyřicítky přítomných párů ponožek usrkáváme z placatky, abychom to rozdýchali. Naštěstí se nás ujme empatická Edita a my se dozvídáme, že tyhle večírky Bez bot už mají (sice kratší, ale) tradici. Koncerty, divadlo i literární čtení. Na dotaz, co na to sousedé, vytahuje Edita aktuální historku o záchraně sousedčiny kočky. Takže dnes to bude v pohodě.

Tess Parks, která je v Praze sotva čtyři hodinky, pluje sálem, zastaví se tu s tím, tu s oním. Občas balí cigarety a uždibuje z muffinů. Přisedne si na pár centimetrů a já pozoruju černě rámované oči. Od dalšího z hostitelů, Lukáše, Tess vyzvídá česká slovíčka, vítá nás a pak se chopí kytary. Ryze intimní atmosféra dá vyniknout osobitému projevu. Tak nesnáším přirovnání. Hope Sandoval z Mazzy Star? Patti Smith říznutá vím já čím? Ani jedna. Tess Parks, holka s kytarou, která má co říct. Bůh jí k tomu nadělil hlas zrcadlící plné popelníky a štěstí na lidi. Poslechněte si Gates of Broadway, Life Is But a Dream a Somedays a pochopíte. Mnohé napoví i její berlínská spolupráce s Antonem Newcombem z The Brian Jonestown Massacre, ochutnávku ze společné desky I Declare Nothing, která vyjde letos, najdete na webu. Hutná Cocaine Cat je klenot čekající na objevení.

Hodinku hraní prokládá Tess glosami svých textů a vtipnými narážkami na hypnotizované publikum. Jsme orosení jako okna, za kterými problikává páteční noc. Sotva se aklimatizujeme, buší na dveře noční klid a nám nezbývá, než se těšit na regulérní koncert, který bude. Opouštíme oázu.

Info

Tess Parks (can)
6. 2. 2015, byt kousek od Vltavské, Praha
foto © Lukáš Janičík, Edita Kubištová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Billie! Kuřecí! Eilish! Nugety!

redakce 21.08.2019

Billie vypálí největší hitovku hned zkraje, dívky ještě mladší než zpěvačka vřeští, až přehluší soundsystém – divím se, že zapomenou na breakdown v půlce písničky.

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…