Články / Reporty

Bez vytáček - The Notwist

Bez vytáček - The Notwist

Veronika Miksová | Články / Reporty | 26.03.2015

Večer v německé režii, vše pünktlich v nejlepším slova smyslu. Předkapela Aloa Input, logická volba. Jejich bubeník Christoph “Cico” Beck aka Joasihno je koncertním beatmakerem v The Notwist, což mně coby slabozraké docházelo tři songy. Cover debutu Anysome silně připomíná kresby jihoamerického pralesa od Jana Dungela, českého přírodovědce a grafika, zkratkovitě, ale přesně vystihuje vizuální stránka i jejich hudbu: chytlavé melodie a dobré nápady se z pod rukou v Mnichově usídlené partičky derou jako liány. Je to, jako když ve Vampire Weekend zpívá vystudovaný politolog/filosof s přezdívkou Angela Aux, mimo jiné publikující poezii jako Heiner Hendrix. Komplikovanější, barevnější a zajímavější, navíc první chlap, co vypadá sexy i v kšiltovce. Čistá půlhodinka a bez zaváhání se vám zažerou do hlavy. V březnu vyšla druhá deska Mars etc., nahraná v dočasném studiu na jednom z majáků chorvatského ostrova Krk. Vřele doporučuju.

Další dvě nabité hodiny si blahopřeju, že jsem během přestavby stihla toaletu, odejít by byl sedmý hřích. The Notwist pořád patří mezi obdivuhodné hudební klenoty, jen to nedávají tak najevo. Bez špetky otravné hvězdnosti rozpohybují bratři Acherové a spol. svou karavanu snů s rozhodností Lawrence z Arábie, kdo by věřil, že jim táhne na padesát? Hrají od roku naší sametové, kdy většina v sále tahala kačera a notovala „vdávalo se motovidlo“. Od heavy metalu a hardcore k dark indie rocku a electru, je to tam všechno a maká to bezchybně, přešlapovat na místě může přece jen idiot.

Otvírá osvědčená Good Lies s bolestně pravdivým “let's just imitate the real until we find a better one”. Pípavá Close to Glass z poslední desky funguje živě o dost líp, Markus rychle zdraví, jede se téměř bez pauzy. Skočná Kong s hravým videoklipem od japonského režiséra Yu Sato naučí, jak zvládnout povodeň, když je vám teprve dvanáct. Dokonale namíchaný mix převážně ze tří posledních desek nedá vydechnout, sympatičtí, lehce dezolátně působící chlápci si to hmatatelně užívají, i z průměrnějších věcí dokážou vysoustružit pecky. Čirá radost, skoro jsem za ty roky zapomněla. Najednou jste se všemi těmi cingrlátky v kouzelném pohádkovém lese, kde se ze všech stran ozývá Run, Run, Run, pak se všemi freaky světa voláte do žižkovské tmy “Have you ever been all messed up”. Hlava se točí a srdce buší, celé to je jako soundtrack k “matematickým” obrazům M.C. Eschera. Nikdy nevíte, ze kterých schodů spadnete, naštěstí “Gravity won´t get me”. Po vydatném nářezu přímo na holou a dlouhotrvajícím potlesku si lehce přivoláme trojitý přídavek s do nekonečna rozehranou Neon Golden. Epochálně upravená koncertní verze Pilot s brutální techno vložkou odnáší rozum, už vím, jak se brzdí na kytaru, když vám v pokoji přistává letadlo. Pak už jen rozlučková Gone, Gone, Gone a úvod do jara končí s typicky německou střídmostí.

Info

The Notwist (de) + Aloa Input (de)
24. 3. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Adam Hencze

Autorka textu provozuje blog vintagecut85.blogspot.cz.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.