Články / Reporty

Bez vytáček - The Notwist

Bez vytáček - The Notwist

Veronika Miksová | Články / Reporty | 26.03.2015

Večer v německé režii, vše pünktlich v nejlepším slova smyslu. Předkapela Aloa Input, logická volba. Jejich bubeník Christoph “Cico” Beck aka Joasihno je koncertním beatmakerem v The Notwist, což mně coby slabozraké docházelo tři songy. Cover debutu Anysome silně připomíná kresby jihoamerického pralesa od Jana Dungela, českého přírodovědce a grafika, zkratkovitě, ale přesně vystihuje vizuální stránka i jejich hudbu: chytlavé melodie a dobré nápady se z pod rukou v Mnichově usídlené partičky derou jako liány. Je to, jako když ve Vampire Weekend zpívá vystudovaný politolog/filosof s přezdívkou Angela Aux, mimo jiné publikující poezii jako Heiner Hendrix. Komplikovanější, barevnější a zajímavější, navíc první chlap, co vypadá sexy i v kšiltovce. Čistá půlhodinka a bez zaváhání se vám zažerou do hlavy. V březnu vyšla druhá deska Mars etc., nahraná v dočasném studiu na jednom z majáků chorvatského ostrova Krk. Vřele doporučuju.

Další dvě nabité hodiny si blahopřeju, že jsem během přestavby stihla toaletu, odejít by byl sedmý hřích. The Notwist pořád patří mezi obdivuhodné hudební klenoty, jen to nedávají tak najevo. Bez špetky otravné hvězdnosti rozpohybují bratři Acherové a spol. svou karavanu snů s rozhodností Lawrence z Arábie, kdo by věřil, že jim táhne na padesát? Hrají od roku naší sametové, kdy většina v sále tahala kačera a notovala „vdávalo se motovidlo“. Od heavy metalu a hardcore k dark indie rocku a electru, je to tam všechno a maká to bezchybně, přešlapovat na místě může přece jen idiot.

Otvírá osvědčená Good Lies s bolestně pravdivým “let's just imitate the real until we find a better one”. Pípavá Close to Glass z poslední desky funguje živě o dost líp, Markus rychle zdraví, jede se téměř bez pauzy. Skočná Kong s hravým videoklipem od japonského režiséra Yu Sato naučí, jak zvládnout povodeň, když je vám teprve dvanáct. Dokonale namíchaný mix převážně ze tří posledních desek nedá vydechnout, sympatičtí, lehce dezolátně působící chlápci si to hmatatelně užívají, i z průměrnějších věcí dokážou vysoustružit pecky. Čirá radost, skoro jsem za ty roky zapomněla. Najednou jste se všemi těmi cingrlátky v kouzelném pohádkovém lese, kde se ze všech stran ozývá Run, Run, Run, pak se všemi freaky světa voláte do žižkovské tmy “Have you ever been all messed up”. Hlava se točí a srdce buší, celé to je jako soundtrack k “matematickým” obrazům M.C. Eschera. Nikdy nevíte, ze kterých schodů spadnete, naštěstí “Gravity won´t get me”. Po vydatném nářezu přímo na holou a dlouhotrvajícím potlesku si lehce přivoláme trojitý přídavek s do nekonečna rozehranou Neon Golden. Epochálně upravená koncertní verze Pilot s brutální techno vložkou odnáší rozum, už vím, jak se brzdí na kytaru, když vám v pokoji přistává letadlo. Pak už jen rozlučková Gone, Gone, Gone a úvod do jara končí s typicky německou střídmostí.

Info

The Notwist (de) + Aloa Input (de)
24. 3. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Adam Hencze

Autorka textu provozuje blog vintagecut85.blogspot.cz.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.