Články / Recenze

Bezradný bluesman Bonamassa

Bezradný bluesman Bonamassa

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 04.09.2018

Joe Bonamassa prochází, jak je opakovaně avizováno v tiskových materiálech, vnitřní proměnou. Tato „bolestivá cesta k růstu“ dostála svého zhmotnění na Redemption, na třinácté Bonamassově studiovce, na třetí desce, která je složená výhradně z nového materiálu.

Proměny v hudbě, v rámci tvorby jednoho interpreta, jsou obecně vzato vítané, musejí se však opírat o pevný základ. Bonamassa se mění (není úplně jasné, jak), hudebně ale zůstává na svém. Je otázka, jestli je to dobře. Přibližně od Dust Bowl se totiž začíná topit pod tíhou vlastní nadprodukce a novinka v tomto ohledu trpí zdaleka nejvíce. Předchozí sólovky Different Shape of Blue a Blues of Desperation rovněž překypovaly stopáží, jenže obě měly také řadu světlých momentů, držely pohromadě a dokázaly si udržet posluchačovu pozornost.

Redemption se rozpadá na dvě části, když ta první vrcholí atmosférickou temnotou The Ghost of Macon Jones a pak už to jde bohužel trochu z kopce. Ne že by došly nápady, jen se rozpliznou do série beztvarých, více než pětiminutových kompozic, které nudí. Bonamassa jako by se hudebně ztrácel v oblasti, kterou má prochozenou horem dolem, příliš nefunguje ani bluesově typická I've Got Some Mind Over What Matters ani akustická balada Stronger Now in Broken Places.

A to je začátek tak slibný. V kusech jako Evil Mamam, King Bee Shakedown nebo Deep in the Blues Again je cítit starý dobrý Bonamassa: technicky dokonalý kytarista s rozmanitým výrazem, který dokáže prodat svou hrou. Redemption chce sdělovat hlavně slovy, nikoliv hudbou. A když už na snahu sdělit něco hudbou dojde (druhá polovina alba), nedaří se mu najít adekvátní, funkční způsob. Joe Bonamassa se začíná vyčerpávat a převládajícím pocitem je bezradnost.

Info

Joe Bonamassa – Redemption (J & B Productions, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...

Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

redakce 03.04.2019

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších.