Články / Reporty

Big band beat (Jazz Goes to Town)

Big band beat (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 14.10.2018

Festival Jazz Goes to Town pokračoval dalšími dny a Studio divadla Drak opět patřilo menším uskupením. Poláci Weezdob Collective potěšili svěžím, moderním výrazem, do něhož byl výrazně zakomponován značně nejazzový nástroj – foukací harmonika. Zdánlivě prapodivné spojení ale fungovalo velmi dobře, zvláště dobře ladilo spojení se saxofonem. Kvintet staví na vlastních věcech a v Hradci Králové hojně hrál z připravované desky, místy tomu ale scházelo jasné směřování.

A pak přišel zase čas na odlehčení a mystifikaci. Čtyřčlenný Josef Kolo Septet je očividně projektem muzikantů (a jakých! – bubeník Dano Šoltis, saxofonisté Petr Kalfus a Marcel Bárta, kontrabas Rasťo Uhrík nejsou žádná neznámá jména), kteří mají potřebu vnést do jazzu pořádnou porci humoru. Svou tvorbu obklopili historkou o jazzovém hudebníkovi, s nimiž je pojila výborná spolupráce. Dokud Josef Kolo nezmizel. Spoluhráči tedy navázali na jeho tvorbu a zároveň dali prostor reflexi jeho odchodu. Jazz zdobil nadhled (názvy skladeb jako Smrt komára nebo Zas a zas a zas a zas…), ale i nástrojové mistrovství a schopnost improvizace. Jako by obě skupiny dělila právě ta zkušenost: Weezdob Collective byli možná hledavější, hráčsky se ale dalo více spolehnout na domácí tým.

A pak to bylo velký. Další večer patřil big bandům, swingaře však nepotěšil. To už spíš příznivce bigbítu. Alternativně rockové trio Strom stínu totiž spojil síly s all-star big bandem Bucinatores Orchestra, v němž vedle Mikoláše Chadimy zasedli i zmínění Bárta s Kalfusem nebo David Dorůžka. A spojení to bylo velmi příjemné, s názvuky hudebního undergroundu i skoky do velkokapelního jazzu. Specifické zabarvení celku dodala zdvojená, rocková rytmika. Bio Central se otřáslo v základech a dramaturgie Jazz Goes to Town zase ukázala svou smělost.

Trio Vein z Basileje už v Hradci hrálo, nyní s sebou přivezlo také Norrbotten Big Band. Ale spojení obou těles něco rozbilo. Vein působili svázaně, jako by jim aranže pro big band bránily v rozletu (k němuž docházelo v nemnoha pasážích, kdy Seveřané odpočívali), a naopak ze členů Norrbottenu vyzařoval spíše chlad než promovaná spontaneita. Lidí z publika odešlo nemálo.

Ale to je jazz. Co u jednoho vyvolá nadšení, druhého ukolébá a jiného naštve. I proto jsou potřeba festivaly jako Jazz Goes to Town, festivaly s odvážnou dramaturgií, schopností nasměrovat posluchače do nových teritorií.

Info

Jazz Goes to Town
11. - 12. 10. 2018 Hradec Králové

foto © Helena Herzánová / Jazz Goes to Town

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...