Články / Recenze

Bílá stížnost Merty & Viklického

Bílá stížnost Merty & Viklického

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 23.01.2019

Mramorová bábovka je často mezi recepty pro začátečníky. Chce to ale trochu cviku, aby to nebyla jen dvě těsta na sobě, aby došlo ke kýženému prolnutí barev a chutí. Bývá to tak i u neortodoxních hudebních spojení. Někdy z toho vznikne nový styl, třeba když si Bob Dylan stoupl před elektrifikovanou kapelu tenkrát v Monterey a byl z toho folkrock, nebo když dublinské floutky z Pogues napadlo hrát punk s píšťalkami a banjem a dali tak vzniknout celtic punku. Jindy ono spojení skončí spíše v říši zajímavých a často velmi zábavných kuriozit (třeba jako když se dali dohromady Aerosmith s Run DMC).

Podobně působí i Bílá stížnost, záznam ojedinělého koncertu, na němž se potkal folkař a jazzman, Vladimír Merta a Emil Viklický. Těžko si představit rozdílnější hudební nátury. Rozevlátý Merta, už z písničkářské podstaty spoléhající se sám na sebe a na vlastní text, a na improvizace zvyklý a zároveň formálně sevřený Viklický. Merta to v bookletu popsal velmi přesně: „Emil mi dával fóra. Nechával mi náskok, dokud nezahlédl obrys písničky. Pak se do ní vrhl po hlavě, bez milosti mě nutil držet formu, kterou si mezitím přisvojil. Takže na pódiu se už zmítali dva skladatelé, jeden potíral druhého. Občas jsme se zázračně sešli, většinou ne.” A tak to i je. Viklický se trefuje do Mertových meziher (někdy dobře, jindy špatně), někdy jen pár tóny zahušťuje atmosféru (třeba ve středověkem šmrncnuté baladě Rytíř a Ondina). Výraznější je Viklický v dvojici improvizací U Dunaja, u Prešpurka a Šumák blues a také v hravých instrumentálkách Znělka Rádia Jerevan a Šílené počítače digitálně.

Pořadí skladeb se nedrží původní podoby koncertu, který se odehrál v Kladně 30. 6. 1982, dojmu kompaktního celku to ale nebrání. Bílá stížnost je díky těmto dramaturgickým manipulacím zarámována dvojicí dost možná nejsilnějších písní: melodicky rozevlátý Chór je temnou lamentací o samotě, závěrečné surové hornické blues Govirňa zase překvapí chytře použitým obhroublým humorem. Mezi těmito póly se Merta s Viklickým pohybují po celou stopáž. Humorné popěvky (Cukrář Porno, Dnes mám v lásce smůlu) se doplňují s básnickými dušezpytnými sondami, které, jako třeba píseň Na Hanou, odvádějí Mertu do méně slýchaných hlasových poloh.

Největší hodnotou vydávání archivních nahrávek je to, že zachycují atmosféru doby. Když se pak přidá prvek neopakovatelného spojení, je to o to zajímavější. Bílá stížnost tohle naplňuje skvěle.

Info

Vladimír Merta & Emil Viklický – Bílá stížnost (Galén, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.