Články / Reporty

Bizarní burleska (Lindemann)

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 12.02.2020

Till Lindemann by mohl sedět na jevišti s kytarou a stejně by dokázal naplnit halu libovolných rozměrů. Značka Rammstein táhne a je celkem jedno, že na pódiu stojí jen jedna šestina německých pop-industrialistů. Pražské O2 Universum tak sólový projekt Lindemann, který jeho vůdčí osobnost dala dohromady s Peterem Tägtgrenem ze švédských Pain či Hypocrisy, očekávalo dlouho dopředu vyprodané.

Druhým albem F&M se projekt konečně dostal do fáze, kdy má odpovídající množství materiálu na to, aby utáhl regulérní koncertní set. Od něj se dalo čekat cokoliv: Lindemann je nevyzpytatelnou osobností, která svou hudbu sytí těmi nejzasutějšími, většinou sexuálními představami, a sólovky mu na jeho úchylné bábovičky poskytují báječné pískoviště, kde ho nikdo nehlídá. A podle toho to taky vypadalo.

Věkovému omezení „od 18 let“, které mohlo působit jako marketingová vějička, bylo tentokrát učiněno za dost. Korpulentní dámy válející se v tuku, všemožné mužské i ženské tělesné otvory, pěkně na férovku záběry řady sexuálních praktik… Strážci všeobecné morálky by jásali. Vědomá snaha o provokaci a překračování hranic ale zakrývala neduhy notně bizarního programu, který se místy pohyboval pár kroků za hranou nutného.

Hlavně fakt, že na pódiu toho nebylo mnoho k vidění. Frontman, stejně jako celá kapela oděný do bílého obleku, byl spíše uměřený a koncert „jen“ odzpíval. Vlastně jediným rozptýlením bylo házení dortů a mrtvých ryb do publika a vysouvací stolička, na níž Lindemann odzpíval skladbu Knebel. Peter Tägtgren moc prostoru nedostal, v podstatě byl jen kolečkem v soukolí bezejmenné skupiny, která sloužila svému vůdci.

O repertoár se rovnoměrně postaraly skladby z obou alb a i naživo byl citelný rozdíl mezi deskami. F&M – kromě toho, že je v domovské němčině a ta Lindemannovi sedí více než angličtina, kde se zmohl jen na kolovrátkové slogany –, je podstatně barevnější, vyspělejší a výrazově sofistikovanější. Jen škoda, že zvuk, alespoň v horních patrech haly, hudbu redukoval na strojový kvapík, v němž se na mnoha místech Lindemannův charismatický projev ztrácel, a jaká skladba se vlastně hraje, se dalo odvodit jen z projekcí.

Čili – Lindemann přijel s poněkud bezduchou show postavenou na šokantních efektech. Zároveň byl ale patrný nadhled a odstup, alespoň ze strany protagonisty a jeho kapely. Těžko lze tuhle sexuálně explicitní burlesku brát vážně.

Info

Lindemann (de/swe)
10. 2. 2020 O2 Universum, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.