Články / Offtopic / / Movie/dox

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na slavnou tradici italského neorealismu. Alegorický snímek režisérky Alice Rohrwacher, který si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář, nabízí pohled na sociální dynamiku jako všudypřítomnou snahu zneužívat slabšího.

Film sleduje nejméně průbojného člena zapadlé zemědělské komunity Lazzara. Obětavý mladík se zasněným výrazem a submisivní řečí těla posluhuje všem, v malebných obrazech italského venkova z počátku minulého století navazuje nerovné vztahy, ve kterých se vždy stává tím manipulovaným. Ve své prostotě ale působí šťastně.

Děj se odehrává v nespecifikovatelném bezčasí, které nese prvky konce devatenáctého století i pozdních devadesátek, v druhé polovině se z venkova přesouvá do oprýskané urbanistické džungle blízké budoucnosti. V chladném betonovém světě potkává Lazzaro své známé ze společenství, kteří do města přesídlili s vidinou lepšího života. Aspekt sociálního vyloučení zůstává neměnný v prostoru i čase: každý společenský žebříček musí mít svůj nejnižší stupínek.

Četné náboženské odkazy, pro Itálii typické, evokují biblický citát „blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské“. Náboženská linka, ve které je hlavní hrdina postupně stavěn do role světce, doplňuje sociálně popisný rozměr filmu. Lazzara provází zázraky a jako světec je v jedné ze scén uctíván, tím ovšem není, chybí mu to nejpodstatnější: víra přesahující pozemský život. Jeho bezelstná oddanost bližnímu, kterou snímek oslavuje, tak chvílemi působí slabošsky a bezcílně. Jen v jednom momentu opouští pozici loutky a aktivně hýbe dějem: konfrontuje instituci, která vysává peníze všech, majetných i chudých, banku. Nezištný pokus o finanční záchranu přítele končí tragicky, Lazzaro dostává svou mučednickou smrt.

Popis společnosti jako vzájemně se vykořisťující pyramidy, na jejíž špičce stojí ti nejbohatší, není ničím novým. Podstatnější je morální linka linoucí se příběhem. Ta není docela naivní: nuzná zemědělská komunita je stejně morálně zkrachovalá, jako postavy z vyšších společenských sfér. Vizuálně působivý film vyznívá jako bezútěšná sociální kritika a postava Lazzara jako chlácholivé východisko: nehledě na okolnosti mohou citliví lidé prožít život plný hlubokých emocí. Jakkoli může být podobný závěr neuspokojivý, nastoluje otázku, pro co má smysl žít a zemřít. Stačí to?

Info

Štastný Lazzaro
režie: Alice Rohrwacher, 2018
web distributora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.