Články / Reporty

Blízká setkání s Cessnou

Blízká setkání s Cessnou

Martin Řezníček | Články / Reporty | 24.09.2016

Slim Cessna a Jay Munly, dva frontmani formace Slim Cessna’s Auto Club (SCAC), se už potřetí představili na prknech Lucerna Music Baru. Na kapelu, o jejíž podmanivě uhrančivé show kolují mnohé zkazky, se přišlo podívat více než pět set lidí. Prostor dostali i domácí Tomáš Palucha, kteří zaujali nejenom gradujícími kytarovými kompozicemi nevokálních skladeb, ale také projekcí zneklidňujících filmových útržků.

SCAC nastoupili civilně a bez humbuku, což navodilo pocit neformální akce, který přetrval – a neformálnost definovala celý večer. Pověst kapely potvrdila hned první píseň Commandment 7, při níž Cessna i Munly sestoupili pod pódiu, aby se zblízka přivítali s publikem. Po punkovém úvodu přišla Jesus Is in My Body – My Body Has Let Me Down jako pádný argument, proč si skupiny nese kromě označení country punk také cejch gothic. Setlist byl standardní: porce skladeb ze zářijového alba The Commandments According to SCAC a průřez těch nejpopulárnějších hitů jako This Is How We Do Things in the Country nebo Cranston. Rychlý sled písní přerušila pouze opakovaná výměna strun autoharfy. Muzikanti nehledali recept, jak mezičas zaplnit, tak jen v tichosti počkali.

fotogalerie z koncertu zde

Munly a Cessna jsou vizuálně nesourodá dvojka (asketický maniak vs. kovbojský dandy), na pódiu se však skvěle doplňují a scény, kdy jeden drží druhého v náručí nebo ho nechává povstat z mrtvých, se vryjí do paměti. Sestupy do publika se opakovaly mnohokrát a vyvrcholily, když Munly donutil fanoušky okolo sebe pokleknout a pozvednou pravici, jako by přísahali a vyznávali se z víry v SCAC. Zážitek.

Nic nebylo tak vážně, jak by se zdálo, celý teátr naplňoval potemnělý humor. A smysl pro humor se ukazoval i při společných tanečcích nebo když samotný Cessna přidal love song For The Good Times Krise Kristoffersona (v čemž byl i kus nostalgie).

Kapela, která ráda připomíná, že přijela z Denveru v Coloradu, se do Česka určitě brzo vrátí, protože tu opět sklidila zasloužený aplaus. Klíčem k němu jsou neprvoplánové, ale chytlavé písně prosáklé tradiční poetikou severu Ameriky a neodolatelná show, doslova vtahující posluchače do epicentra zemětřesení jménem Slim Cessna’s Auto Club.

druhou fotogalerii najdete tady

Info

Slim Cessna’s Auto Club (us), Tomáš Palucha
22. 9. 2016, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace