Články / Recenze

Blossoms:Blossoms

Blossoms:Blossoms

Jakub Lobl | Články / Recenze | 22.09.2016

Debutová deska stockportských Blossoms, kteří svojí kapelu pojmenovali podle místního pubu, patřila mezi jedny z očekávanějších desek tohoto léta, a to nejen díky povedeným singlům, které jí předcházely.

Od samého začátku eponymního alba je jasné, že tady nejde o žádný průkopnický čin, který by posouval hranice hudby, ale o vcelku milou desku, která si na nic nehraje a pokračuje v bohatém odkazu anglických kytarovek z 80. let. Navíc se nebojí koketovat s taneční hudbou, takže chvílemi to zní jako A-ha, Pet Shop Boys nebo The Wombats. Pokud nemáte plné zuby indie kytarovek, které jsou z velké části doplňovány synťáky, tahle nahrávka vás vtáhne už úvodní skladbou Charlemange, která má příjemný spád, nebo třetí Getaway, která je vyloženou hitovkou. A těch je tady půltucet.


Deska má bohužel tři hluchá místa. První přichází po písničce Honey Sweet, a je to rozená uspávačka v podobě Onto Her Bed, která je hraná pouze na klavír a zbytečně brzdí tempo a spád. Druhé hluché místo představuje skladba My Favourite Room, která evokuje Chrise Martina a Coldplay, ve snaze dojmout tématem miluju tě, ale ty mě ne, co s tím mám dělat?, přičemž zdaleka nedosahuje jejich kvality či chytlavosti. A do třetice je to dokonce jeden z prvních singlů, který kapela vydala. Jedná se o Blows, který svými aranžemi, melodií a celkovou náladou až příliš připomíná projekt Alexe Turnera a Milese Keana The Last Shadow Puppets (i když i ti si o originalitě mohou nechat jen zdát).

Debut Blossoms není žádná bomba, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Talent na hity rozhodně nechybí, kapela má potenciál, který může rozvíjet. Svědčí o tom jak její popularita na ostrovech, kde jsou mezi headlinery manchesterského festivalu Neighbourhood, tak i oblíbenost v Japonsku, kde už teď, na začátku kariéry, vyprodávají haly.

Info

Blossoms – Blossoms (Virgin EMI, 2016)
www.blossomsband.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.