Články / Reporty

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob. Polská hudba k šumperskému festivalu neodmyslitelně patří, letošní ročník nebyl výjimkou. Ostré, ale zároveň velmi barevné blues Forsal, vedených frontmanem Jakubem Konieczkem, bylo podařeným výkopem. Škoda poněkud vyprázdněných póz a gest, které zavánějí manýrou, hudebně ovšem za jedna.

Francouzi Dirty Deep nebyli pro slabší povahy. Už od svého atmosférického intra publikum atakovali vyšponovanou hlasitostí, která obracela vnitřnosti naruby. Bluesoví Motörhead? Kytarista se svou dynamickou hrou k Lemmymu Kilmisterovi blížil. Tihle navrátilci na BluesAlive se za tři roky od své festivalové premiéry výrazně posunuli, jsou sebejistější, přitlačilo se na rychlosti, divokosti a vůbec fyzičnosti projevu. Vždycky je příjemné sledovat vývoj kapely, která je novátorská svým přístupem, a přesto do line-upu žánrově vymezeného podniku zapadá.

Blues bylo vždycky o uvěřitelnosti a životních zkušenostech. A těch má Watermelon Slim, sedmdesátník, který ještě celkem nedávno jezdil po Státech coby řidič kamionu (vzděláním historik) a pak pěstoval melouny, na rozdávání. K tomu přidejme přirozený klaunský talent a očividné nadšení z koncertování. Písničky-příběhy doprovázené výraznou hereckou složkou se držely v žánrových intencích, bavil zejména projev veselého starého muže, který s postupujícím setem jako by mládl před očima. Divoké tanečky, zpěv v pokleku i vleže na pódiu i hecování publika by se od něj mohly učit i zkušenější kapely.

fotogalerii z druhého festivalového dne najdete tady

Beaux Gris Gris & The Apocalypse si nedali do názvu woodoo amuletu proti zlým duchům náhodou. Jejich moderna, pohybující se na pomezí blues, soulu i rocku, okamžitě nasytila prostor Domu kulturu zvláštní jiskřící energií. A nebylo to jen všudypřítomnými flitry na oblečení členů skupiny, pozornost poutala hlavně zpěvačka Greta Valenti a britský kytarista Robin Davey se vzhledem starozákonního kazatele. Dokonale spojení, emoce i erotické napětí mezi oběma protagonisty. A odevzdání se publiku. Oba prakticky neopustili dopředu vytažené subwoofery, část koncertu odehráli obklopeni davem pod pódiem. Čtyři zbývající členové kapely byli v jejich stínu, na druhou stranu je spolehlivě jistili rytmicky i v doprovodech, vědomi si svých trumfů. Ty spočívaly v přirozeném poutu ústřední dvojice, v propojení dvou bluesových tradic, té americké, postavené na procítěném zpěvu jdoucím rovnou z duše, i té britské, co se týče výstavby omamujících sól. Dotyk neobyčejnosti.

Papírově hlavní hvězda druhého večera, Ronnie Baker Brooks, to neměl vůbec jednoduché, jeho echt chicagské blues bylo prostě příliš obyčejné, tradiční a skoro až předvídatelné. Syn slavného otce Lonnieho Brookse nejvíce exceloval v převzatých věcech, viz chytrý cover Satisfaction nebo šlapající přídavek Miss You (Rolling Stones) nebo songy slavných bluesových mohykánů (Muddy Waters). Což o to, dobré to bylo, ale i tradice si zaslouží kapku něčeho originálního.

Info

Blues Alive
15. 11. 2019 Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.