Články / Reporty

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob. Polská hudba k šumperskému festivalu neodmyslitelně patří, letošní ročník nebyl výjimkou. Ostré, ale zároveň velmi barevné blues Forsal, vedených frontmanem Jakubem Konieczkem, bylo podařeným výkopem. Škoda poněkud vyprázdněných póz a gest, které zavánějí manýrou, hudebně ovšem za jedna.

Francouzi Dirty Deep nebyli pro slabší povahy. Už od svého atmosférického intra publikum atakovali vyšponovanou hlasitostí, která obracela vnitřnosti naruby. Bluesoví Motörhead? Kytarista se svou dynamickou hrou k Lemmymu Kilmisterovi blížil. Tihle navrátilci na BluesAlive se za tři roky od své festivalové premiéry výrazně posunuli, jsou sebejistější, přitlačilo se na rychlosti, divokosti a vůbec fyzičnosti projevu. Vždycky je příjemné sledovat vývoj kapely, která je novátorská svým přístupem, a přesto do line-upu žánrově vymezeného podniku zapadá.

Blues bylo vždycky o uvěřitelnosti a životních zkušenostech. A těch má Watermelon Slim, sedmdesátník, který ještě celkem nedávno jezdil po Státech coby řidič kamionu (vzděláním historik) a pak pěstoval melouny, na rozdávání. K tomu přidejme přirozený klaunský talent a očividné nadšení z koncertování. Písničky-příběhy doprovázené výraznou hereckou složkou se držely v žánrových intencích, bavil zejména projev veselého starého muže, který s postupujícím setem jako by mládl před očima. Divoké tanečky, zpěv v pokleku i vleže na pódiu i hecování publika by se od něj mohly učit i zkušenější kapely.

fotogalerii z druhého festivalového dne najdete tady

Beaux Gris Gris & The Apocalypse si nedali do názvu woodoo amuletu proti zlým duchům náhodou. Jejich moderna, pohybující se na pomezí blues, soulu i rocku, okamžitě nasytila prostor Domu kulturu zvláštní jiskřící energií. A nebylo to jen všudypřítomnými flitry na oblečení členů skupiny, pozornost poutala hlavně zpěvačka Greta Valenti a britský kytarista Robin Davey se vzhledem starozákonního kazatele. Dokonale spojení, emoce i erotické napětí mezi oběma protagonisty. A odevzdání se publiku. Oba prakticky neopustili dopředu vytažené subwoofery, část koncertu odehráli obklopeni davem pod pódiem. Čtyři zbývající členové kapely byli v jejich stínu, na druhou stranu je spolehlivě jistili rytmicky i v doprovodech, vědomi si svých trumfů. Ty spočívaly v přirozeném poutu ústřední dvojice, v propojení dvou bluesových tradic, té americké, postavené na procítěném zpěvu jdoucím rovnou z duše, i té britské, co se týče výstavby omamujících sól. Dotyk neobyčejnosti.

Papírově hlavní hvězda druhého večera, Ronnie Baker Brooks, to neměl vůbec jednoduché, jeho echt chicagské blues bylo prostě příliš obyčejné, tradiční a skoro až předvídatelné. Syn slavného otce Lonnieho Brookse nejvíce exceloval v převzatých věcech, viz chytrý cover Satisfaction nebo šlapající přídavek Miss You (Rolling Stones) nebo songy slavných bluesových mohykánů (Muddy Waters). Což o to, dobré to bylo, ale i tradice si zaslouží kapku něčeho originálního.

Info

Blues Alive
15. 11. 2019 Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.