Články / Reporty

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.07.2019

Blues. Modrá, barva smutku. Odchody, rozchody, vzpomínky. Melancholie rána ve škarpě, hlava jak střep, boty nikde. Ale někteří to berou jinak. Třeba Keb‘ Mo‘. Popořadě.

Rakušan Ripoff Raskolnikov se drží tradice. Ostrý, chraplavý hlas, kytara a texty o „čekání na svou milou v laciných hotelech“ a „lásce k inuitské dívce ze severu“. Jemu vyhrazená půlhodinka bavila zejména díky šikovnosti prstů na strunách. Jak na elektrice, tak na akustice naplňoval bluesové mustry obdivuhodně rychlými, proměnlivými a nejednou improvizovanými vyhrávkami a licky, které ho na pár chvil cele pohltily a odvedly od základního tématu písně. Nicméně songy se nerozpadaly, struktura byla stále patrná. Blues dovolí ledacos.

Třeba i to, že není třeba vrtat se ve vlastních smutcích a hledět na život se širokým úsměvem. Takovým, s jakým chvilku po deváté hodině napochodoval na pódium Keb‘ Mo‘. Sám, jen s kytarovým technikem a roztleskávačem Rileym se usadil na barovou stoličku uprostřed prázdného pódia. Na téměř dvouhodinový program mu stačilo pár akustických a resofonických kytar a výrazné charisma, kterým dovede koncert táhnout bez doprovodné kapely a koncertních klišé.

Aktuální album Oklahoma je oslavou lidské nezdolnosti navzdory nepřízni osudu, poctou všem, kteří bojují, aby nakonec dosáhli životního štěstí (recenzi čtěte tady). Zapůsobila tak „imigrantská“ This Is My Home či jeden z highlightů, titulní Oklahoma. Převod do jednoduchých aranžmá pro jedinou kytaru a stompbox novinkám opřeným o kapelu neuškodil. Spíše naopak. V takové I Remember You, která na desce tepe v duchu claptonovského tulsa soundu, se díky oholení na základní riff podařilo obnažit její temné jádro a píseň se zakusovala hluboko do duše.

Nové songy tvořily jen malou část odhadem dvacetipoložkového setlistu. Keb‘ Mo‘má početnou diskografii a podle toho jeho koncerty vypadají. Novinky střídají věci prastaré (She Just Want to Dance či Am I Wrong), nechybí jazzovým stylem kytarové hry ovlivněný koncentrovaný optimismus Life Is Beautiful či hitová Old Me Better. Jednoduché instrumentace a provedení, které v sobě mělo sílu dřevních bluesmanů. V každém okamžiku strhující, pohlcující. Keb‘ Mo‘ vyzařuje nehvězdné fluidum, díky kterému hltáte každé slovo a máte dojem, že sedíte hned vedle něj v nějaké zapadlé putyce a posloucháte jeho vyprávění o životě. A připadat si tak musel každý, kdo do Archy našel cestu.

Info

Keb‘ Mo‘ (us) + Ripoff Raskolnikov (at)
16. 7. 2019 Divadlo Archa, Praha

foto © Tomáš Moudrý (archiv)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.