Články / Reporty

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 01.04.2019

Pódium v Lucerna Music Baru zmenšené vyvýšeným piedestalem. Kolem na sloupech řetězy z barevných žároviček, které by se hodily na vánoční stromeček. Na malém pódiu, v podstatě na jedné hromadě, bicí, hned několik značně opotřebovaných kytarových aparátů a rozvrzaná židle s hromadou polštářů, nízko posazený mikrofon. Trůn pro krále blues?

Seasick Steve možná není ani králem blues, ani králem kytary, jeho přijetí na prvním samostatném koncertu v České republice tak ale skoro vypadalo. Vousatý fenomén s neodmyslitelnou kšiltovkou na hlavě a omlácenými kytarami v rukou dal širšímu publiku ochutnat jak, by mohlo znít to pravé blues od Mississippi. A co na tom, že je Seasick Steve z Floridy a rád si užívá sluníčka na její nejjižnější výspě nebo že na posledním Blues Alive v Šumperku byli autentičtí bluesmani hned tři. Seasick Steve má vzácný dar. Cítíte se s ním, jako že jste opravdu tam.

Blues Seasick Stevea je syrové, repetitivní, hypnotické. Z jednoduchých licků a rytmu rovného, jako když střelí, dovede vytěžit maximum. V souhře s jeho přiznaně vidláckou image a historkami o vínu, které hrozny nevidělo ani na pět mil a chuťově připomínalo benzín, není těžké podlehnout. Ten chlápek je totiž uvěřitelný, charismatický a sympatický a svou přímočarou ba minimalistickou hudbu, která od prvních tónů svádí do příjemného transu, umí podat s lehkostí, která se jen tak nevidí. Je až s podivem, že se svým neměnným stylem dokázal naplnit devítku dlouhohrajících alb a pořád to není nuda. Podstatná část setlistu v Praze patřila novince Can U Cook?. Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí. Starý pes pořád předvádí své naučené kousky. A vyčítat mu, že se snad opakuje, je k ničemu. Blues je o opakování zažitého a navíc to v tomhle případě není vůbec nuda.

Mírou ovací byl upřímně překvapený i sám protagonista. Druhý přídavek, po dlouhé diskuzi v zákulisí a posílání publika domů s omluvou za Trumpa v plánu nebyl, nejspíše ani obětavé a nekonečné potřásání pravicí, pořizování společných selfie a podepisování desek. A že jsem v té frontě stál taky...

Info

Seasick Steve (us)
25. 3. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.