Články / Reporty

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 01.04.2019

Pódium v Lucerna Music Baru zmenšené vyvýšeným piedestalem. Kolem na sloupech řetězy z barevných žároviček, které by se hodily na vánoční stromeček. Na malém pódiu, v podstatě na jedné hromadě, bicí, hned několik značně opotřebovaných kytarových aparátů a rozvrzaná židle s hromadou polštářů, nízko posazený mikrofon. Trůn pro krále blues?

Seasick Steve možná není ani králem blues, ani králem kytary, jeho přijetí na prvním samostatném koncertu v České republice tak ale skoro vypadalo. Vousatý fenomén s neodmyslitelnou kšiltovkou na hlavě a omlácenými kytarami v rukou dal širšímu publiku ochutnat jak, by mohlo znít to pravé blues od Mississippi. A co na tom, že je Seasick Steve z Floridy a rád si užívá sluníčka na její nejjižnější výspě nebo že na posledním Blues Alive v Šumperku byli autentičtí bluesmani hned tři. Seasick Steve má vzácný dar. Cítíte se s ním, jako že jste opravdu tam.

Blues Seasick Stevea je syrové, repetitivní, hypnotické. Z jednoduchých licků a rytmu rovného, jako když střelí, dovede vytěžit maximum. V souhře s jeho přiznaně vidláckou image a historkami o vínu, které hrozny nevidělo ani na pět mil a chuťově připomínalo benzín, není těžké podlehnout. Ten chlápek je totiž uvěřitelný, charismatický a sympatický a svou přímočarou ba minimalistickou hudbu, která od prvních tónů svádí do příjemného transu, umí podat s lehkostí, která se jen tak nevidí. Je až s podivem, že se svým neměnným stylem dokázal naplnit devítku dlouhohrajících alb a pořád to není nuda. Podstatná část setlistu v Praze patřila novince Can U Cook?. Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí. Starý pes pořád předvádí své naučené kousky. A vyčítat mu, že se snad opakuje, je k ničemu. Blues je o opakování zažitého a navíc to v tomhle případě není vůbec nuda.

Mírou ovací byl upřímně překvapený i sám protagonista. Druhý přídavek, po dlouhé diskuzi v zákulisí a posílání publika domů s omluvou za Trumpa v plánu nebyl, nejspíše ani obětavé a nekonečné potřásání pravicí, pořizování společných selfie a podepisování desek. A že jsem v té frontě stál taky...

Info

Seasick Steve (us)
25. 3. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.