Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 01.04.2019
Pódium v Lucerna Music Baru zmenšené vyvýšeným piedestalem. Kolem na sloupech řetězy z barevných žároviček, které by se hodily na vánoční stromeček. Na malém pódiu, v podstatě na jedné hromadě, bicí, hned několik značně opotřebovaných kytarových aparátů a rozvrzaná židle s hromadou polštářů, nízko posazený mikrofon. Trůn pro krále blues?
Seasick Steve možná není ani králem blues, ani králem kytary, jeho přijetí na prvním samostatném koncertu v České republice tak ale skoro vypadalo. Vousatý fenomén s neodmyslitelnou kšiltovkou na hlavě a omlácenými kytarami v rukou dal širšímu publiku ochutnat jak, by mohlo znít to pravé blues od Mississippi. A co na tom, že je Seasick Steve z Floridy a rád si užívá sluníčka na její nejjižnější výspě nebo že na posledním Blues Alive v Šumperku byli autentičtí bluesmani hned tři. Seasick Steve má vzácný dar. Cítíte se s ním, jako že jste opravdu tam.
Blues Seasick Stevea je syrové, repetitivní, hypnotické. Z jednoduchých licků a rytmu rovného, jako když střelí, dovede vytěžit maximum. V souhře s jeho přiznaně vidláckou image a historkami o vínu, které hrozny nevidělo ani na pět mil a chuťově připomínalo benzín, není těžké podlehnout. Ten chlápek je totiž uvěřitelný, charismatický a sympatický a svou přímočarou ba minimalistickou hudbu, která od prvních tónů svádí do příjemného transu, umí podat s lehkostí, která se jen tak nevidí. Je až s podivem, že se svým neměnným stylem dokázal naplnit devítku dlouhohrajících alb a pořád to není nuda. Podstatná část setlistu v Praze patřila novince Can U Cook?. Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí. Starý pes pořád předvádí své naučené kousky. A vyčítat mu, že se snad opakuje, je k ničemu. Blues je o opakování zažitého a navíc to v tomhle případě není vůbec nuda.
Mírou ovací byl upřímně překvapený i sám protagonista. Druhý přídavek, po dlouhé diskuzi v zákulisí a posílání publika domů s omluvou za Trumpa v plánu nebyl, nejspíše ani obětavé a nekonečné potřásání pravicí, pořizování společných selfie a podepisování desek. A že jsem v té frontě stál taky...
Seasick Steve (us)
25. 3. 2019 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Martina Věrčáková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.