Bob Wayne: Country As Fuck

Tvorbu Boba Wayna jsem si zamiloval už před nějakým pátkem. Moje hlava propitá by těžko vzpomínala, kde a kdy jsem na něj narazil poprvé, ale určitě v tom figuroval legendární Hank Williams III. Tzv. outlaw country mně díky těm dvěma „country pankáčům“ začalo neskutečně bavit. Sice za to dostávám většinou výtlem, ale to samozřejmě od lidí, který si myslej, že country muzika je o slízávání rosy na kolejích nebo nařezávání buřtů do dokonalýho ježka. Holt bůro bůrem zůstane a Boba Wayna si nikdy neposlechne.

Bob Wayne není žádnej Vladimír Páral, páč se hlavně ve svých textech s ničím moc nepáře. Většinou budete mít při poslechu jeho věcí hubu od ucha k uchu a kdo nemá uši, tak se bude tlemit až na záda. Není to ovšem trapnej a ubohej humor jak v „peckách“ „kapely“ Morčata na útěku, leckterej song ve vás zanechá i hlubší myšlenkovou brázdu. Stejně tak i muzika. Je syrová jak řízek ve čtvrtý cenový, ale zároveň vás dokáže navnadit do tý správný pohody.

Pokud vás předchozí odstavce nakoply k tomu, abyste se po Bobově muzice pokoukli a případně ji naposlouchali do jeho vystoupení na Mighty Sounds 2013, vězte, že má na kontě už pět alb. První tři, Blood to Dust (2008), 13 Truckin’ Songs (2008) a Driven by Demons (2009), si uválel na stehně jak doutník (někdo tomu říká DIY). V roce 2010 už ovšem vydává u mamutího metal/hc labelu Century Media desku Outlaw Carnie a jeho hvězda začíná stoupat, naštěstí pouze po undergroundový strop. Outlaw Carnie je vlastně nově předělanej obsah všech tří předchozích desek a výcuc toho nejlepšího, co na jeho předešlých deskách najdete.

Loni v dubnu nás Bob potěšil další vynikající deskou, která nese název Till the Wheels Fall Off. Mr. Wayne neubral nic ze svýho našláplýho tempa. Doufejme, že mu ty kola jen tak neupadnou a bude nás zásobovat další kvalitní muzikou i v dalších letech. A vám všem musím doporučit, ať si ho v žádným případě nenecháte na Mighty ujít. Před dvěma rokama totiž při jeho vystoupení málem doslova explodoval naprosto narvanej stan. Není co řešit a teď už si vychutnejte exklusivní rozhovor s panem Waynem osobně.

Nazdar Bobe! Jak bys představil sebe a svou tvorbu lidem, kteří tě neznají?
Jmenuju se Bob Wayne, jsem bojovník silnic a vypravěč příběhů. Mám hillbilly kapelu, kde milujem banja a housle.

Na letošních Mighty Sounds to bude už popáté, co jsi v Čechách. Když jsi byl u nás vůbec poprvé, bylo to taky na MS, tak jsi naplnil celý stan. Který z koncertů v Čechách tě bavil nejvíc?
Všechny byly skvělý, protože tam byla celá vaše parta (lidi z kapely The Moonshine Howlers a spol., pozn. red.)! Popravdě, když děláte akci se svejma kámošema a společně se bavíte, přesně takhle by to mělo bejt! Je mi jedno, jestli hrajem na veřejnejch hajzlech (což už se mi jednou stalo, ale to by bylo na úplně jiný interview), hlavně že se hraje a je zábava. Ale zrovna vystoupení ve stanu na Mighty Sounds před dvěma lety bylo fakt geniální!

Vydáváš desky na labelu People Like You, který je plný hlavně punkrockových a rokenrolových interpretů. Jsi možná první svého žánru, koho vydali. Jak jsi k téhle spolupráci přišel?
Setkal jsem se s ředitelem People Like You Tobberem v Los Angeles a on se rozhodl, že se mnou pojede na turné. Tejden jsme jezdili v mým Cadillacu, což je limuzína model 1987, a on mi pomáhal pálit cédéčka a prodávat je přímo z auta. Jednou se na mě podíval a řek: „Kámo, ty jsi stejně neuvěřitelně punk.“ Hahaha, takže je jasný, že jsme si hned padli do noty, spolupráce dobře začala a funguje dobře doteď.

Před rokem jsi vydal desku Till the Wheels Fall Off, nazvanou podle titulní písně. Prý je kolem vzniku toho songu nějaký poutavý příběh?
Po koncertě v Alabamě jsem byl na jedný párty, kde si všichni dávali LSD a chlastali moonshine (domácí pálenka – pozn. red.), nahý buchty skákaly na trampolíně a já seděl s asi sedmdesátiletým frajerem, kterej si sázel pod jazyk tripa, když jsem si všim, že ani nemá zuby. Říkám mu: „Kámo, ani se mi nechce věřit tomu, že ve svým věku furt takhle paříš… To je hustý.“ On mi na to řek: „Já budu takhle žít, než se kurva sedřu z kůže“ (v originále till the wheels off – pozn. red.). To mě dostalo, hned jsem běžel do auta, vzal kytaru, koukal na to, jak probíhá celá párty a napsal ten song.

Když už jsme u těch nahrávek, nechystáš nějakou novou placku, singl nebo tak?
Teď v zimě budeme točit a vydání se plánuje na rok 2014! Půjde o další album.

Nedávno jsi mi říkal, že máš tady v Čechách vyhlídnutý děvče (nebudu jmenovat) a že si ji chceš odvézt s sebou do Emériky. Pověz nám k tomu něco víc, my Češi milujem drby!
Ona ví, o koho jde, ale… Ty bláho! Už se mi dlouho nestalo, že bych někoho takhle potkal a měl z toho pocit, jako by mě někdo praštil cihlou přes hlavu. Musím se naučit česky a ty mi, Adame, s tím musíš pomoct! Ale myslím, že přinejhorším se vlastně můžeme mít dobře tady v Alabamě, aniž bychom si rozuměli. Třeba se naučíme jen znakovou řeč? A budeme jíst dobrý jídlo, můžem si trochu zastřílet nebo jít k jezeru. A možná je vlastně dobře, že nerozumíme jeden druhýmu, hehe. Někdy můžou slova věci jen pěkně zkomplikovat.

Vnímáš rozdíl mezi tzv. outlaw country (ty, Hank Williams III, Jayke Orvis atd.) a pop country (Toby Keith, Trace Adkins, Luke Bryan a další)? Proč je to „špinavý country“ spíš klubová záležitost a pop country, které pravé country nevidělo ani z vlaku, vyprodává haly?
Popravdě vůbec nemám páru, kdo ti interpreti mainstreamový muziky, který jsi vypsal, jsou. Tobyho Keitha znám podle jména, ale ty ostatní dva ne. Nesleduju dění v rádiích a mainstreamu obecně. Ne že bych byl nějak proti tomu, ale obvykle, když něco takovýho slyším, se mi začne dělat fyzicky špatně. Nedělám si srandu, málem sem z toho jednou hodil šavli. Hudba má na mě opravdu zvláštní vliv. Většinou se dozvídám o muzice od svých kámošů, navzájem si vyměňujeme a pouštíme nový kapely, který jsme někde našli. Je to ta nejlepší cesta, jak se k nový muzice dostat!

Slyšels někdy české country? Je to super... Vzali muziku třeba od Hanka Williamse nebo Johnnyho Cashe, udělali k ní vlastní text a stali se tady u nás slavnými. Dobrý, ne?
To je geniální! Musíš mi nějaký desky poskytnout!

Právě sis v Alabamě uprostřed úplné pustiny koupil za pár babek barák. Jak se ti to povedlo? Jak se ti žije?
No, ono se tom v domě nedá bydlet, protože je určenej k demolici. Ale žiju ve svým obytným busu značky John Deere hned vedle toho baráku. On má ten dům perfektní verandu, tak na ní sedávám, hraju na banjo a pozoruju okolní stromy. Po dlouhejch turné je to naprosto ideální místo, kde si člověk odpočine. A furt nemůžu věřit tomu, že ten barák stál jenom 12 tisíc dolarů! I můj obytňák stál víc.

Poslední otázka většinou bejvá „co bys vzkázal svejm českejm fanouškům“ atd., ale já se ptám, co bys vzkázal Tobymu Keithovi?
Vzhledem k tomu, že ani nevím, jak Toby Keith vypadá a co hraje, jelikož jsem si ho nikdy nepouštěl, bych se ho asi zeptal: Hej, kdo seš? Máš s sebou někde nějakej demáč nebo něco, co si můžu poslechnout?