Články / Reporty

Body Count: Koule ve vlastní šťávě a mozek ve formaldehydu

Body Count: Koule ve vlastní šťávě a mozek ve formaldehydu

Jakub Šíma | Články / Reporty | 21.06.2015

Ve středu se v Roxy konal svátek všech staromilců, uctívačů i Original Gangstaz. Tedy všech, kteří dřív nebo později narazil na jméno Ice-T a jeho kapely Body Count. A že jich je pořád dost. Ostatně tučný nápis „Sold Out“ přelepený přes kasu mluvil jasně. A protože má kapela na krku už čtvrtstoletí existence, tak se oproti posledním zážitkům z Roxy situace příjemně změnila a věkový průměr jsem tentokrát táhl směrem dolů. A šediny v sále nebyly výjimkou (pánové prominou). Po takové době ani kapela už nehraje v původním složení, obzvlášť když má až neobyčejné štěstí na smrt členů. Z originální sestavy nechyběli Ice-T, Ernie C ani Sean E Sean.

Už dlouho před začátkem klubem citelně proudila neviditelná elektrická síla kolektivního nadšení. I proto byl nástup plný vřelých reakcí a když Ernie C hned zkraje naznačil, že by se mu pod pódiem líbil moshpit, stačilo pár vteřin a z metrákových těl začaly odlétat kapky horkého potu za doprovodného zvuku tupých úderů maso na maso, případně kost na kost. Na jednu stranu klasika, na druhou extatické běsnění vydrželo celý koncert a vydržet uvnitř celou dobu bylo nad lidské síly. Vím, o čem mluvím. I proto lze report číst jako „Zápisky z moshpitu“. Ice-T není dobrý zpěvák, rap už neudýchá a místo tvrďáka hraje v detektiva v televizním seriálu, ale pořád je to ikona a showman, na kterém dokáže sál viset pohledem. Texty na hranici primitivnosti mají v kombinaci s jednoduššími riffy nestárnoucí náboj, styl neztrácí údernost. Tedy pokud zahodíte kritický odstup a dáte přednost mrdání. Koule ve vlastní šťávě a mozek ve formaldehydu. Ale na místo přísných výrazů se rozdávalo až nečekané množství úsměvů. S výjimkou kytaristy Juan the Dead, jehož výraz připomínal spíš redakčního šéfa Michala (pánové prominou podruhé). Ice-T mezi tracky dokonce hodil několik fórů jako například: „Proč mi sakra nevolá Obama? Je v úřadě už osm let a ani jednou mi nezavolal pro radu. Přitom NSA moje číslo určitě má.“ Nebo duchaplné: „ I am no more Ice-T. I am no more Ice motherfuckin T. I am Ice motherfuckin T, bitch“ (s důrazem na bitch). A možná nejlepší byl moment, když fanoušek v první řadě rozvázal frontmanovi Body Count tkaničky. Ten to ale přešel se smíchem a publiku udělil dobře mířenou radu, že se nikdy nevyplatí rvát se s opilým člověkem „... a ten kluk, co mi rozvázal tkaničky, vypadá přesně tak.“

Setlist se točil především kolem starších věcí a devadesátkových alb, zatímco loňská Manslaughter si vysloužila jen dva zářezy – titulní Manslaughter a Talk Shit, Get Shot (heslo, kterého jsme se nedokázali zbavit až do konce večera). Zamrzela absence singlu Institutionalized, jehož nepřítomnost lze vysvětlit snad jen tím, že už na desce ho Ice-T udýchá jen tak tak a v pádesátistupňovém sále by byl nad jeho síly. Ostatně po každém tracku bylo vidět, jak všichni ztěžka oddychují, což hlavně u kytaristů odpovídalo nadšení, s nímž si užívali jednotlivá sóla. Hlavní část setu zakončil obligátní Cop Kiler a po očekávaném a mohutně vypískaném přídavku přišla ještě Born Dead, aby vše zakončil vyprávěcí part a metafora/příběh o smrti matky Momma's Gotta Die Tonight. Potom už jenom děkovačka a úprk na vzduch, který stěžovaly schody skropené potem tak, že při neuváženém kroku fungovaly jako skluzavka. Venku už ze starostí zbylo jen kde podepsat petici za přítomnost sprch v klubu a kde ke strávení zážitku nalámat další řadu piv. Vyřešit se povedlo jen ten druhý případ.

Info

Body Count (usa)
17. 6. 2015, Roxy, Praha
foto © Jiří Vacek (www.facebook.com/JIRIVACEK.PHOTO)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace