Články / Profily/retro

The Bots – syrový teenage rock?

The Bots – syrový teenage rock?

Veronika Miksová | Články / Profily/retro | 03.07.2013

Asi každý teenager, obzvláště mužského pokolení, chce mít SVOU kapelu. Představte si, že po pár letech neskončíte u strejdy ve vysněné garáži, kde vás proklínají sousedi v okruhu tří kilometrů a největší fanynkou je babička, ale jako předkapela Yeah Yeah Yeahs nebo Blur. Ani jedna z představ se v případě černošského sourozeneckého dua Mikaiah a Anaian Leiových nevymyká skutečnosti. Možnost posoudit jejich talent budete mít zanedlouho třeba na Colours of Ostrava nebo slovenské Pohodě.

Když bylo Mikaiahovi patnáct a jeho bratrovi o dva roky méně, vydali debut Self-Titled Album u Paramountu. V něm bouřlivá směska jejich čínsko-karibských genů vybuchla v syrový koktejl punkrockového ražení, za který by se nemusely stydět ani Pistole. Hudební kritici je často přirovnávali k Black Keys, což pokulhává, protože znalí posluchači jistě doplní další insiprační zdroje, mj. Ramones, the xx, Kings of Leon či Bob Marley. Už si dovedete představit, jak Bots zní? Pořád ne? Tak si je přibližme ještě víc.

Kytarové vazbení hodné rockových veteránů a lehce mutující hlas staršího z dvojice. Za ním pak ďábelsky rychlé bicí Anaiana a už jsme pomalu doma. Vokál vás sice bude možná zpočátku jejich diskografie iritovat, což u někoho jistě vyvolá nepříjemné vzpomínky na Hanson Brothers a spol., s každým dalším rokem a singlem se ale zvyšuje jak vokální, tak instrumentální úroveň. Dnes jsou kluci o tři roky starší a je to znát. Věk se odrazil v melodiích a přechodech, které naostřili jako Sweeney Todd svoje břitvy, což dokáží ocenit zejména zkušení rockeři. Bots jsou zkrátka odkojení rockem a kombinovat školu s koncerty jim evidentně nedělá problém.

Jak už bylo zmíněno, mlaďoši mají na kontě jedenáctitrackový debut Self-Titled Album (2009), jehož nejbouřlivějšími vrcholy jsou bezesporu My Apparatus a I Like Your Style. Zaryté nu-punkery potěší také uječený cover Art Star (Yeah Yeah Yeahs) a baladisty dokonale melancholická Old Days. Přijde řada i na mix klasického amerického rock´n´rollu, hardcoreu a sedmdesátek, říznutý Pixies, Sex Pistols a Nirvanou. V dalších dvou letech pak Bots navázali dvěma singly, jež zdobí znamenité nápady. Kontrastní název prvního z nich Black & White Lights (2009) se odráží i ve struktuře a formě songů Notre Monde a No One Knows, kam se sourozenecká tvorba posunula. Třaskavý singl Ladies & Gentlemen (2011), kde už po mutování není ani stopy, zas vyvolává přání, aby jim fazóna vydržela i na připravovaném albu a letních festivalech. Vzhledem k jejich odhodlání účastnit se těch větších o nich nepochybně uslyšíme. A kdo nechce čekat na album, ať už balí stan na Colours nebo k sousedům na Slovensko.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.