Články / Reporty

Bouře v kelímku dvanáctky (Colours, závěr)

Bouře v kelímku dvanáctky (Colours, závěr)

Shaqualyck | Články / Reporty | 20.07.2015

„Srabi! Celej den se všichni honí za hasičskou stříkačkou, ale jak trochu sprchne, utíkaj se schovat do prvního stanu.“ Bouřkou nám v průběhu letošního ročníku bylo vyhrožováno hned několikrát a pravdou je, že mračna křižující oblohu nad soustavou vítkovických věží a komínů vypadala občas zlověstně. Všechno ale dobře dopadlo a těch pár kapek, co spadlo z nebe o půl deváté večer, jen příjemně pročistilo vzduch před velkým finále. Narážím pochopitelně na vášnivý grupáč Fumaça Preta, ale popořadě.

Letmý pohled na generačně sympaticky promísené publikum Vladimíra Merty napověděl, že jeho odžité písně o kocovině a vraždění cestou k moci mají pořád co říct, i když by jim daleko víc slušela komornější stage i pokročilejší hodina. Kultovní děvčice Zuby Nehty se s tím coby nositelky odkazu legendárních Dybbuk nemazaly. Klávesky, flétna, androš a Mouchy v bytě. Čím pozorněji posloucháte, tím víc se vám z té makabrózní psycho patiny rosí čelo. Od Jested, vítězů klání 1Band2Play, jsem nečekal málo. Přece ten maraton neabsolvovali jen tak z plezíru, určitě si dají záležet, říkal jsem si bláhově. Upřímně? Žádná sláva. Ano, byly tam slibné momenty, ale když už se ze strun začalo líhnout něco nosnějšího, nepodržel hochy zbytečně nesmělý hlas křehké vokalistky. Komunikace vázla, závěr zůstal viset mezi řádky a ani rozevlátý Kittchen hostující v songu Blooms kapelu dvakrát nevytrhl. „Desert, fire, me and my mother…,“ přesně tady to chtělo ohulit a nechat duši na pódiu, slečno. Tak třeba příště.

Dikolson je zlatíčko. Nespěchal, mistři vědí co a jak. Zatímco mu za zády triumfoval VJ Kolouch, přemítal vnímavý hračička nad propracovanými smyčkami, s láskou opečovával početné knoflíky a puntičkářsky zvažoval každičký beat. Z několika nenápadných loopů mu v mžiku pod rukama vykvetla fantaskní melodie, ve které měl každý geometricky opracovaný ruch své místo. A pak znovu a znovu, génius. Chvíli na to rozbalil o pár metrů dál svou latinskou diskotéku kytarový divoch Jindra Holubec se svými amigos a laškovně homofobním coverem klasiky Under Pressure. Škoda, že se osazenstvo z opodál dunícího stanu Dance for Life nepřišlo podívat, jak se doopravdy tančí o život. S Other Lives jsem zase jednou střílel od boku a… těžce přestřelil. Kašlu na to, kolik recenzentů si z něžných oklahomských indie/post-rockerů sedlo na prdel, tohle bylo naživo tak nevýrazné a uondané nůďo, že nebýt svěžího májového deštíku, usnul bych vestoje.

Vök je islandský termín označující polynii, leduprostou plochu obklopenou souvislým ledovým mořem. A přesně taková je i meditativní, kytarově saxíková dreamy elektronika stejnojmenného uskupení z Reykjavíku. Porozjímal jsem s nimi ale jen chvíli, opodál už se totiž rozehříval zběsilý multikulti kabaret Fumaça Preta. Zvěsti nelhaly, takhle strhující exploze nadžánrové energie vám do ksichtu nevybouchne každý den. Zappa, Sabáti, Sex Pistols, všechno to tam bylo. Svůdný, nakažlivý, šíleně funky punkový latino retro groovy maglajz, stavící na odiv lásku k životu i muzice. Normálně mě roztleskávačky neberou, ale tady mi po třetím songu bylo všecko jedno. Ty obláčkové dupačky chci letos pod stromeček! Bál jsem se, že po tak intenzivní výměně informací do sebe už žádné jiné nedostanu, ale The Soft Moon mě vyvedli z omylu. Postpunkový ohon démonicky třený pod elektronickou dekou o zadek Trenta Reznora mě pro letošek dokonale dodělal. O stylovějším zakončení se nikomu z přítomných ani nesnilo.

Info

Colours of Ostrava
19.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace