Anna Pleslová | Články / Recenze | 10.09.2013
Rebelující boxeři z Londýna v květnu vydali své čtvrté studiové album Promises. Název i pozitivní, ostře projasněná fotografie na obalu napovídají, že tentokrát to nebude taková deprese. Album se nahrávalo v L.A. a tam vás to sluníčko prostě dostane.
Otvírák a také první song, který se dočkal i videoklipu, Diamonds, zní slibně. Jako by ho zpěvák Nathan opravdu zpíval na skokanském můstku – od stěn útesů se odráží jeho zpytující hlas: I'm no good next to Diamonds. When I'm too close to start to fade. Are you angry with me now. Are you angry cause I'm to blame. Vyzařuje z něho klid a pohoda, takový „zlepšovák nálady“ se hodí vždycky.
Fragile je rovněž zamlžená sluncem, jen je tu už moc velké dusno z příliš mnoha nástrojů. Kdyby tam nechali jen čistý a výrazný basový tón – jenže ten je po chvíli utopen v nejasných mnohovrstevných aranžmá. Možná za to může Kalifornie, možná místní pomeranče nebo se tam něco sype z palem, já nevím... ale kde je ta britská jednoduchost a přímost?
Always je rovněž zaměnitelná s jakoukoli písní tisíce průměrných poprockových kapel. Zpozorníte až při slibném začátku Take Me Back. Ó, díky kytaristovi Toddovi, který to vždycky zachrání odvahou trochu více hrábnout do strun a udržet to. Jednodušší a jadrnější stavbou se podobá Diamonds, v těchhle dvou písních vidím sílu Boxer Rebellion, melodie je pěkně rozbalená a ne zašuměná do ztracena. Low je ale zase klišovitá popina bez nápadu, jak v hudbě, tak v textu. V následující skladbě Keep Moving vyniká bublající basa, ale pachuti připomínající to, co dnes zbylo z Coldplay, se neubráním.
Následují dvě podobně romantické písně – kvalitní pop, který se dobře poslouchá, jen mám pocit, že se vždy s jedním nástrojem vymyslí něco zajímavého, ale jako by se v tu chvíli na ostatní instrumenty zapomnělo a je z toho hot dog bez hořčice. Promises slibuje něco zajímavějšího, jen už nemá co, neboť je to skladba poslední.
Některé skladby mají potenciál, bohužel je mezi nimi hodně popových klišé, navíc jsou až moc vypíglované a precizně zahrané. Proč někdy neudělat chybu? Promises je rozhodně jejich nejměkčí deska, kluci jsou tak hodní, až to bolí. I když se hrdě řadí do žánru indie rock, tak jsou málo indie a málo rock. Dá se však předpokládat, že na živém vystoupení budou všechny skladby dravější, takže se 21. září nechme překvapit v pražské Lucerně.
The Boxer Rebellions – Promises (Absentee Recordings, 2013)
www.theboxerrebellion.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.