Články / Recenze

Boxeři se opálili, vyzráli a změkli

Boxeři se opálili, vyzráli a změkli

Anna Pleslová | Články / Recenze | 10.09.2013

Rebelující boxeři z Londýna v květnu vydali své čtvrté studiové album Promises. Název i pozitivní, ostře projasněná fotografie na obalu napovídají, že tentokrát to nebude taková deprese. Album se nahrávalo v L.A. a tam vás to sluníčko prostě dostane.

Otvírák a také první song, který se dočkal i videoklipu, Diamonds, zní slibně. Jako by ho zpěvák Nathan opravdu zpíval na skokanském můstku – od stěn útesů se odráží jeho zpytující hlas: I'm no good next to Diamonds. When I'm too close to start to fade. Are you angry with me now. Are you angry cause I'm to blame. Vyzařuje z něho klid a pohoda, takový „zlepšovák nálady“ se hodí vždycky.

Fragile je rovněž zamlžená sluncem, jen je tu už moc velké dusno z příliš mnoha nástrojů. Kdyby tam nechali jen čistý a výrazný basový tón – jenže ten je po chvíli utopen v nejasných mnohovrstevných aranžmá. Možná za to může Kalifornie, možná místní pomeranče nebo se tam něco sype z palem, já nevím... ale kde je ta britská jednoduchost a přímost?

Always je rovněž zaměnitelná s jakoukoli písní tisíce průměrných poprockových kapel. Zpozorníte až při slibném začátku Take Me Back. Ó, díky kytaristovi Toddovi, který to vždycky zachrání odvahou trochu více hrábnout do strun a udržet to. Jednodušší a jadrnější stavbou se podobá Diamonds, v těchhle dvou písních vidím sílu Boxer Rebellion, melodie je pěkně rozbalená a ne zašuměná do ztracena. Low je ale zase klišovitá popina bez nápadu, jak v hudbě, tak v textu. V následující skladbě Keep Moving vyniká bublající basa, ale pachuti připomínající to, co dnes zbylo z Coldplay, se neubráním.

Následují dvě podobně romantické písně – kvalitní pop, který se dobře poslouchá, jen mám pocit, že se vždy s jedním nástrojem vymyslí něco zajímavého, ale jako by se v tu chvíli na ostatní instrumenty zapomnělo a je z toho hot dog bez hořčice. Promises slibuje něco zajímavějšího, jen už nemá co, neboť je to skladba poslední.

Některé skladby mají potenciál, bohužel je mezi nimi hodně popových klišé, navíc jsou až moc vypíglované a precizně zahrané. Proč někdy neudělat chybu? Promises je rozhodně jejich nejměkčí deska, kluci jsou tak hodní, až to bolí. I když se hrdě řadí do žánru indie rock, tak jsou málo indie a málo rock. Dá se však předpokládat, že na živém vystoupení budou všechny skladby dravější, takže se 21. září nechme překvapit v pražské Lucerně.

Info

The Boxer Rebellions – Promises (Absentee Recordings, 2013)
www.theboxerrebellion.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace