Články / Reporty

BPM Hradiště

BPM Hradiště

Aneta Kohoutová | Články / Reporty | 11.08.2021

Tak zase další den, co? Skupina přeživších ze sobotní filmové smršti, zahajuje svoji neděli polední dávkou kofeinových vyprošťováků. V sobotu večer, v neděli ráno, kafe teče, stany stojí, Hvězda svítí a Hradiště se mění v lidské mraveniště, hemžící se dělníky filmu a kultury. Pro mě ale letošní Filmovka začala už v únoru, když mi na facebookovém profilu přistála pozvánka do skupiny Přátelé Filmovky. Přijímám, sleduji a těším se ze zdi postupně plnící se lákadly na letošní ročník. S druhou srpnovou nedělí se online svět zhmotňuje a já stojím v parku u klubu Mír, kde spolu svádí zvukovou bitvu přednášky ze stanů České televize a Respektu společně s hudebním doprovodem z altánku. Tak Ahoj, kamarádi, snad se v tomhle světě za facebookovou zdí neztratíme.

Do víru festivalu skáču po hlavě. Bez programu se nechávám od kina unášet proudem akreditovaných návštěvníků, vyplivne nás na náměstí u Klubu kultury, případně neomylně trefí stánek se čtvrtkou pizzy za devatenáct korun. Mottem letošního ročníku je naslouchat filmu. Ve městě je ale slyšet tep celého festivalu. BPM Hradiště se odráží mezi činžáky a šíří se skrze všechna projekční místa jako lavina filmové euforie zatavená v plastových akreditačních kartičkách na modré šňůrce. Město je festivalem doslova prorostlé a tvoří mnohdy bizarní pavučinu vztahů mezi místňáky a návštěvníky a tak se příběhy na plátně prolínají s těmi odposlechnutými v hradišťských lokálech. V místním gastronomickém pokladu, kterým je Bistro Jednička, se můžu směle zapojit do debaty o problémech s koleny. Kde to bolí a jak to všechno natejká, vím díky nedávné operaci poměrně dobře. Ale vyprávění prošedivělého muže, co si při sekání trávy zapíchnul kosu do kolena úplně skrz, nemám šanci přebít.

Úctyhodným soupeřem při barvitém líčení krvavého utrpení se špetkou černého humoru by tomuhle příběhu mohly být snad jen půlnoční projekce nebo polský snímek Vábení sirén. Ten velmi vizuálně explicitní cestou popisuje, jak moderní medicína dokáže proměnit ocas mořské panny v lidské údy. Ve zkratce, v půlce rozříznout, vyměnit a zase sešít, popovým popěvkem v průběhu operace se nedá nic zkazit. Krví a intrikami ve svých hrách nešetří ani Shakespeare, a proto se před večerní projekcí Kurosawova Krvavého trůnu, jež je adaptací Macbetha, rozhodnu dosladit si život v cukrárně na rohu náměstí. Je těsně před zavíračkou a prodavačka tahá dovnitř trojrozměrnou maketu točené zmrzliny velikosti Shetlandského ponyho, která velmi nápadně připomíná tradiční zmrzlinovou cenu, již každoročně Asociace českých filmových klubů na festivalu udílí. Tuhle smeč na humor proměňuji v příjemnou remízu trapnosti. Paní se směje, to jo, já to tady vyhrála, to víte.

fotogalerie z festivalu najdete tady a tu

Mezi návštěvníky se sice na medaile nehraje, ale o čas tu tak trochu jde. Přeběhy mezi filmy jsou na pomezí sprintu a vytrvalostních disciplín, protože do finále se kvalifikují jen ti, co doběhnou včas a vejdou se do kapacity sálu. Hlavní časomírou je Radomír Kokeš, jehož stopky nemilosrdně odměřují vteřiny filmových úvodů před začátkem němých filmů. V Tokiu olympijský oheň dohořel, ale na Filmovce duch fair play přežívá dál. Ve frontách se stojí vzorně a bez předbíhání, pitný režim se doplňuje v pravidelných intervalech. Já jsem letos z běžeckého maratonu přesedlala na cyklistický okruh.

Silniční cyklistice je Hradiště poměrně nakloněno, i když večerní cesta podél neosvětlené řeky se málem proměnila v triatlon. Ze sedla vnímám město z úplně jiné perspektivy. Kochám se úrodou rajčat na místních balkonech a ztrácím se v systému jednosměrek, které mi byly jako chodci úplně cizí. Ušetřené sekundy věnuju nákupům zmrzliny a povalování se v parku na dřevěných lavičkách nasáklých festivalovou směsicí nočního deště a rozlitého vína. Tepovka Filmovky eskaluje do finále, závodníci před velkým finišem ale neodpadávají, právě naopak. Jejich řady houstnou, jejich tempo je vražedné a jejich revírem je cílové rovinka posledních dvou dnů filmových bakchanálií. Průběžné výsledky zatím vypadají na zlatem zalitý týden pro všechny zúčastněné, tady se dějiny přepisují každý rok.

Info

Letní filmová škola Uherské Hradiště
6.–12. 8. 2021 Uherské Hradiště
Fb událost

foto © Tyn Týna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztratit se pod dusotem syntezátorů (Ritual Howls)

David Stoklas 24.05.2022

Těžký náraz do zdi syntezátorového hluku. Kdo čekal minimalistické temné country, musel být zklamaný.

Snad je to pocitem... (The Smile)

Jiří V. Matýsek 21.05.2022

Očekáváná premiéra ve Foru Karlín, jen s pár dnů starou deskou přijeli The Smile, alias boční projekt dvou hlavních tváří Radiohead.

Rapové (ne)vítanie leta (Denzel Curry)

Jonáš Sudakov 19.05.2022

V rozhovore s XXL z mája 2022 sa Denzel Curry označil ako najlepší žijúci rapper. Tento titulok obletel celým internetom, ale nikto mu príliš neoponoval... Živě ve Žlutých lázních.

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace