Články / Recenze

Brian Eno, lux a enorgasmus

Brian Eno, lux a enorgasmus

mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.01.2013

Je úplně jedno, kdy do téhle sféry vstoupíte. Kdy si necháte vpustit do krevního oběhu slastnou uklidňující látku. Rozpouští se pozvolna, nesráží se a nezabíjí. Matky se o vás nemusí bát – tentokrát není ani generačně děsivá, bizarní a, nedej bože, návyková. Kdykoli lze vstoupit a kdykoli zmizet. Protentokrát... Už s první dávkou je zřejmé, že máme co do činění s esencí vše prostupujícího klidu, iluze zmrazeného času a s definitivním úklidem toho nehmotného v našich tělesných schránkách. Čirá energie. Enorgie.

Jasně, Eno byl na svojí cestě pojmenován i věnčen nejrůznějšími nálepkami a tituly. Potloukal se od progrese přes ambient až k popovým frekvencím. V rozličných koncentracích a s rozdílným dopadem. Odpadu minimum. Opojení širokých mas s dlouhodobými následky tu však bylo několikrát. Stejně jako uklidňující a enorgetické dávky v přátelských a kolegiálních kruzích (ano, opět enorgie). Aktuálně přichází s čistícím albem - stopáží je daleko za běžnou stravitelností, hranice samostatných tracků je možné zpozorovat pouze při maximálním soustředění (a i tak zcela nepodstatné), zapamatovatelnost motivů je nahrazena potřebou proniknout do atmosféry. Stejně tak můžete rezignovat na rozpoznání použitých nástrojů, přístrojů a strojů. Důležitá je pohlcující atmosféra oproštěná od jakýchkoli ruchů a skvrn, tvarově, časově i prostorem neohraničená, s krystalicky čistým a do detailů přehledným zvukem.

Celá deska je o tom, že buď vstoupíte, či nikoli. Časově je rozdělené do čtyř částí (to jen pro úplnost), upředených z šumivě bublajícího pozadí syntetických i analogových zvuků bez znatelných vybočení (dobře izolovaný prostor zbavený jakýchkoli nečistot). V popředí je pouze zvuk elektrického piana – několik letmých tónů dává velmi pozvolna obraz konkrétního motivu. Záleží na vás a okamžiku střetu, jestli se necháte nést, nebo se zašklebíte a zůstanete nad věcí.

Pro milovníky stručných shrnutí a zadnic recenzí: zvukově a náladově dotažené album, bez písní či vrytelných melodií, bez známek progrese či agrese. Esence klidu. Pro ty, co se umí vytrhnout z kvapu času, pro ty možná až enorgasmické...

Info

Brian Eno – Lux (Warp, 2012)
www.brian-eno.net/lux

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.