Články / Recenze

Brian Eno, lux a enorgasmus

Brian Eno, lux a enorgasmus

mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.01.2013

Je úplně jedno, kdy do téhle sféry vstoupíte. Kdy si necháte vpustit do krevního oběhu slastnou uklidňující látku. Rozpouští se pozvolna, nesráží se a nezabíjí. Matky se o vás nemusí bát – tentokrát není ani generačně děsivá, bizarní a, nedej bože, návyková. Kdykoli lze vstoupit a kdykoli zmizet. Protentokrát... Už s první dávkou je zřejmé, že máme co do činění s esencí vše prostupujícího klidu, iluze zmrazeného času a s definitivním úklidem toho nehmotného v našich tělesných schránkách. Čirá energie. Enorgie.

Jasně, Eno byl na svojí cestě pojmenován i věnčen nejrůznějšími nálepkami a tituly. Potloukal se od progrese přes ambient až k popovým frekvencím. V rozličných koncentracích a s rozdílným dopadem. Odpadu minimum. Opojení širokých mas s dlouhodobými následky tu však bylo několikrát. Stejně jako uklidňující a enorgetické dávky v přátelských a kolegiálních kruzích (ano, opět enorgie). Aktuálně přichází s čistícím albem - stopáží je daleko za běžnou stravitelností, hranice samostatných tracků je možné zpozorovat pouze při maximálním soustředění (a i tak zcela nepodstatné), zapamatovatelnost motivů je nahrazena potřebou proniknout do atmosféry. Stejně tak můžete rezignovat na rozpoznání použitých nástrojů, přístrojů a strojů. Důležitá je pohlcující atmosféra oproštěná od jakýchkoli ruchů a skvrn, tvarově, časově i prostorem neohraničená, s krystalicky čistým a do detailů přehledným zvukem.

Celá deska je o tom, že buď vstoupíte, či nikoli. Časově je rozdělené do čtyř částí (to jen pro úplnost), upředených z šumivě bublajícího pozadí syntetických i analogových zvuků bez znatelných vybočení (dobře izolovaný prostor zbavený jakýchkoli nečistot). V popředí je pouze zvuk elektrického piana – několik letmých tónů dává velmi pozvolna obraz konkrétního motivu. Záleží na vás a okamžiku střetu, jestli se necháte nést, nebo se zašklebíte a zůstanete nad věcí.

Pro milovníky stručných shrnutí a zadnic recenzí: zvukově a náladově dotažené album, bez písní či vrytelných melodií, bez známek progrese či agrese. Esence klidu. Pro ty, co se umí vytrhnout z kvapu času, pro ty možná až enorgasmické...

Info

Brian Eno – Lux (Warp, 2012)
www.brian-eno.net/lux

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.