mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.01.2013
Je úplně jedno, kdy do téhle sféry vstoupíte. Kdy si necháte vpustit do krevního oběhu slastnou uklidňující látku. Rozpouští se pozvolna, nesráží se a nezabíjí. Matky se o vás nemusí bát – tentokrát není ani generačně děsivá, bizarní a, nedej bože, návyková. Kdykoli lze vstoupit a kdykoli zmizet. Protentokrát... Už s první dávkou je zřejmé, že máme co do činění s esencí vše prostupujícího klidu, iluze zmrazeného času a s definitivním úklidem toho nehmotného v našich tělesných schránkách. Čirá energie. Enorgie.
Jasně, Eno byl na svojí cestě pojmenován i věnčen nejrůznějšími nálepkami a tituly. Potloukal se od progrese přes ambient až k popovým frekvencím. V rozličných koncentracích a s rozdílným dopadem. Odpadu minimum. Opojení širokých mas s dlouhodobými následky tu však bylo několikrát. Stejně jako uklidňující a enorgetické dávky v přátelských a kolegiálních kruzích (ano, opět enorgie). Aktuálně přichází s čistícím albem - stopáží je daleko za běžnou stravitelností, hranice samostatných tracků je možné zpozorovat pouze při maximálním soustředění (a i tak zcela nepodstatné), zapamatovatelnost motivů je nahrazena potřebou proniknout do atmosféry. Stejně tak můžete rezignovat na rozpoznání použitých nástrojů, přístrojů a strojů. Důležitá je pohlcující atmosféra oproštěná od jakýchkoli ruchů a skvrn, tvarově, časově i prostorem neohraničená, s krystalicky čistým a do detailů přehledným zvukem.
Celá deska je o tom, že buď vstoupíte, či nikoli. Časově je rozdělené do čtyř částí (to jen pro úplnost), upředených z šumivě bublajícího pozadí syntetických i analogových zvuků bez znatelných vybočení (dobře izolovaný prostor zbavený jakýchkoli nečistot). V popředí je pouze zvuk elektrického piana – několik letmých tónů dává velmi pozvolna obraz konkrétního motivu. Záleží na vás a okamžiku střetu, jestli se necháte nést, nebo se zašklebíte a zůstanete nad věcí.
Pro milovníky stručných shrnutí a zadnic recenzí: zvukově a náladově dotažené album, bez písní či vrytelných melodií, bez známek progrese či agrese. Esence klidu. Pro ty, co se umí vytrhnout z kvapu času, pro ty možná až enorgasmické...
Brian Eno – Lux (Warp, 2012)
www.brian-eno.net/lux
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.