Články / Recenze

Broken Bells a život po párty

Broken Bells a život po párty

Tereza Tůmová | Články / Recenze | 06.03.2014

Broken Bells drží směr prvního alba a nevzdávají se příležitosti pokračovat ve spolupráci a přátelství. Uvolněnost je z druhé, únorové desky cítit. Takhle pomalu, plynule a měkce padají sněhové vločky za tichého rána. James Mercer (The Shins) a Brian Burton (Danger Mouse) se rozhodli zkompletovat výsledky komunikace za poslední tři roky a přesvědčit nás, že to se svým projektem myslí vážně.

Vydávají sérii sci-fi minifilmů a u Davida Lettermana si dokonce namísto propagace desky dovolí cover The Beatles (stylově v době padesátiletého výročí prvního vystoupení Beatles ve Státech). Broken Bells nemají ambice přinášet nové motivy, ale nechat lidi tančit a bavit hlavně sami sebe možností kooperace. Motivace ve formě upřímně dotažené spolupráce 50/50 dává šance vymknout se vedoucím pozicím v dalších projektech a díky tomu je tu After the Disco s otevřenými slovy o všední existenci.

Hudebně sledují směr eponymního alba z roku 2010 a úsporně nechávají ve hře jen pár nástrojů. Bez zbytečně širokých aranžmá dávají vyniknout prožitkům prostřednictvím charakteristicky plechového hlasu Jamese Mercera. Nejde tu o přílišnou euforii, excitaci emocí, ale klidné rytmy konejšící k uvolněnému pohybu. Lehké taneční kroky doprovázejí pochmurnější slova, inteligentní projev a ladnost vyjádření. Vyzrálost je vzhledem k domněnkám o krizi středního věku na místě.

„After the Disco má být o tom, že po party začíná život, že jednou zestárnete a zemřete, a s tím se nedá nic dělat. Na rozdíl od prvního je toto poněkud temnější album.“ Z většiny songů promlouvají (s jistou mírou sarkasmu) rozpaky, jak naložit se životem, ustát zklamání a jiné ordinérní, ovšem kruciální otázky. Děkujeme za upřímnost.

Oba singly, po instrumentální stránce nejvýraznější, After the Disco a Holding on for Life následují úspěch The High Road z prvního alba a táhnou desku výš. Přidává se ovšem i úvodní Perfect World, zbytek plyne až k závěrečné, ironizující The Remains of Rock And Roll. Nahrávky charakterizují jednoduché linky bicích, kytara a efekty slouží jen k podkreslení dojmů, hlavní slovo má James Mercer a jeho variabilní intonace. A precizní produkce Briana Burtona vymezuje jeho padesátiprocentní podíl na úspěchu.

Pokud je úmyslem projektu Broken Bells bavit publikum a nechat ho zasněně podupávat v rytmu, těším se na živé setkání. Pro škatulku pop sakra dobrý.

Info

Broken Bells - After the Disco (Columbia Records, 2014)
http://www.brokenbells.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.