Články / Recenze

Broken Bells a život po párty

Broken Bells a život po párty

Tereza Tůmová | Články / Recenze | 06.03.2014

Broken Bells drží směr prvního alba a nevzdávají se příležitosti pokračovat ve spolupráci a přátelství. Uvolněnost je z druhé, únorové desky cítit. Takhle pomalu, plynule a měkce padají sněhové vločky za tichého rána. James Mercer (The Shins) a Brian Burton (Danger Mouse) se rozhodli zkompletovat výsledky komunikace za poslední tři roky a přesvědčit nás, že to se svým projektem myslí vážně.

Vydávají sérii sci-fi minifilmů a u Davida Lettermana si dokonce namísto propagace desky dovolí cover The Beatles (stylově v době padesátiletého výročí prvního vystoupení Beatles ve Státech). Broken Bells nemají ambice přinášet nové motivy, ale nechat lidi tančit a bavit hlavně sami sebe možností kooperace. Motivace ve formě upřímně dotažené spolupráce 50/50 dává šance vymknout se vedoucím pozicím v dalších projektech a díky tomu je tu After the Disco s otevřenými slovy o všední existenci.

Hudebně sledují směr eponymního alba z roku 2010 a úsporně nechávají ve hře jen pár nástrojů. Bez zbytečně širokých aranžmá dávají vyniknout prožitkům prostřednictvím charakteristicky plechového hlasu Jamese Mercera. Nejde tu o přílišnou euforii, excitaci emocí, ale klidné rytmy konejšící k uvolněnému pohybu. Lehké taneční kroky doprovázejí pochmurnější slova, inteligentní projev a ladnost vyjádření. Vyzrálost je vzhledem k domněnkám o krizi středního věku na místě.

„After the Disco má být o tom, že po party začíná život, že jednou zestárnete a zemřete, a s tím se nedá nic dělat. Na rozdíl od prvního je toto poněkud temnější album.“ Z většiny songů promlouvají (s jistou mírou sarkasmu) rozpaky, jak naložit se životem, ustát zklamání a jiné ordinérní, ovšem kruciální otázky. Děkujeme za upřímnost.

Oba singly, po instrumentální stránce nejvýraznější, After the Disco a Holding on for Life následují úspěch The High Road z prvního alba a táhnou desku výš. Přidává se ovšem i úvodní Perfect World, zbytek plyne až k závěrečné, ironizující The Remains of Rock And Roll. Nahrávky charakterizují jednoduché linky bicích, kytara a efekty slouží jen k podkreslení dojmů, hlavní slovo má James Mercer a jeho variabilní intonace. A precizní produkce Briana Burtona vymezuje jeho padesátiprocentní podíl na úspěchu.

Pokud je úmyslem projektu Broken Bells bavit publikum a nechat ho zasněně podupávat v rytmu, těším se na živé setkání. Pro škatulku pop sakra dobrý.

Info

Broken Bells - After the Disco (Columbia Records, 2014)
http://www.brokenbells.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?