Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

Tradiční DIY festival Mišmaš párty se už po šestadvacáté vrací na místo činu, kterým je útulný statek Ústsko u Bojkovic v podhůří Bílých Karpat. Kamarádství, natřískaný dvoudenní lineup, smíchaný z výkvětu domácí alternativy i světových jmen. A jak říkají Jana Fryzelková a Broněk Slezák z pořadatelské rodiny – principem festivalu je zkusit i něco za představitelnými představitelného. Nechte se pozvat.

Žádné ploty, žádní sponzoři a důraz na kvalitu programu. Co obnáší každoroční přípravy festivalu v tomhle nastavení?
Plánování hudebního programu začíná prakticky už na předcházejícím ročníku a pokračuje celý rok. Obnáší to pravidelné chození na koncerty a udržování v mnoha případech už přátelských kontaktů a vztahů. To, že je festival bez plotů a sponzorů, vyžaduje nasazení organizátorů několik týdnů před akcí, místo konání se musí připravit a vybudovat, což je kompletně na nás. Tyhle týdny jsou klíčové a do jisté míry i krizové, protože všichni zanedbáváme své rodiny a partnerky i sami sebe. Ve všem je tak určitá míra rizika, ať už finančního, nebo osobního.

DIY, bezmasá jídla. Jakou formou návštěvník pocítí nehudební přesah? Proč jezdí věrní?
Důvodů je více, dohromady tvoří celek... Kdyby jeden z kousků skládačky vypadl, dost možná by se festival zhroutil nebo nebyl takový, jaký chceme. Snad nejdůležitějším z nich je místo konání – Ústsko, statek zabavený v minulém režimu a společnými silami nás všech postupně přebudovávaný do původního stavu. Dalším kouskem jsou lidi, kteří stojí za festivalem od začátku, ti jsou z velké části vegetariáni a tak trochu hipíci, takže minimální zatěžování životního prostředí u nás funguje přirozeně. Další součástkou jsou “pomocníci”, přátele, kteří tvoří jakési rozšířené jádro a odmakají nejvíc několik týdnů před a pak i během Mišmaše. Za celým festivalem je vidět spousta nasazení a hlavně odhodlání dělat jej i nadále po svém, to zřejmě návštěvníci cení také.

Hudební Mišmaš žánrů letos na první pohled spojuje pár jmen, které k nám vozí např. Silver Rocket (Hurricane Party, Rickolus, Savak), podle čeho vybíráte?
Můžeme si dovolit naprostý luxus toho, že si můžeme zvát kapely jen dle vlastního vkusu a našich finančních možností. Já, Broněk, připravuju jednu část hudebního programu, žiju v Praze a s klukama ze Silver Rocket mám velmi přátelské vztahy. Jsem členem sekty. Kromě toho s Adamem Nenadálem každý rok vymýšlíme, co bychom chtěli a komu půjde v červnu udělat tour.

prohlédněte si fotogalerie z minulého ročníku tady anebo tu

Má Mišmaš žánrové limity? V čem lze vysledovat pojítko mezi vystupujícími?
Limity v sobě samozřejmě máme všichni, ale jsme přesvědčení, že festival je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Kdy vám bylo nejhůř? Bezhotovostními páskami jdete rozhodně s dobou, kde berete energii a inspiraci?
Možná to tak navenek nepůsobí, ale jedním z přelomových je pro nás právě letošní ročník. Dlouho jsme řešili, zda jít dál a za jakých okolností. Festival dorostl do větších rozměrů a my hledáme cesty. Nechceme přejít do modelu, kdy budeme věci přehazovat na jiné firmy nebo na systém sponzorů. Chceme opravdu zůstat sami sebou, festivalem, kde nebudou ploty, kontroly nebo desetitisíce zbytečných účtenek. Proto jsme se také rozhodli pro bezhotovostní platby v podobě elektronických náramků. Doufáme, že to ve výsledku povede k většímu komfortu návštěvníků a menším frontám. Naštěstí u nás odpadá hromadné opuštění areálu v konkrétní čas a s tím spojené hromady naštvaných lidí, kterým se na konci nechce čekat na vrácení neutracených peněz. Problém je, že většina lidí zná tento systém z velkých festivalů, kde dochází právě k těmto a dalším konfliktům. Snad nám návštěvníci za ty roky věří. Uvidíme o víkendu.