Články / Reporty

Brutal Assault 2017: prach, bláto a bochté

Brutal Assault 2017: prach, bláto a bochté

ScreamJay | Články / Reporty | 15.08.2017

"Pořádně to nasaj, budeš z toho žít," píše Max, když se snažím uchladit zátylek plechovkou ledovýho kafe. Mý černý boty jsou už dávno šedý a pravda je taková, že tady nenasáváš, tady to nasaje tebe. Ulepená facka alternativní realitou a kupecký počty. Podle holek z brazilský Nervosy jsou dvě nejkrásnější věci na světě thrash metal a moshpit. Dost divoký oční linky á la Amy Winehouse, dva akordy a warpaint s rudou rtěnkou. Dav je tu miluje, i když hodinky ukazujou sotva pravý poledne. War for War? V jediným stínu široko daleko, u "chcacího" žlabu, sleduješ Lorda Morbivoda jak s přepudrovaným ksichtem hraje osmdesátkovej synthpop o důlních závalech. Na bizár prostě není nikdy dost brzy.

Černej anděl, co chodí zásadně na ostro, baletka s krizí vlastní identity a Ježíš, kterej s půllitrem piva stále pronásleduje svoje nezvedený dítko. Pevnost píše příběhy za každým rohem a někdo neustále vyhazuje pojistky. Fallujah měli být moderní jistotou. Deathmetalová technika se ve výhni mění na usilovný sólo pro dvojšlapku, ze kterýho se jen občas prodere typicky djentová mezihra. Sousto, který dusí. Havok už voní po srílandském curry, svižnej thrash stačí pouze jako kulisa, protože vše podstatné se tenhle den odehrává úplně vzadu, na malé stagi. Další ledový kafe, tentokráte v tiché kavárně. Jak se řekne mlíko ve znakový řeči? The Great Old Ones, postblack s plachtou H.P. Lovecrafta zvěčněnýho ve stylu Aloise Nebela, co to myslí smrtelně vážně, a proto si oblíká černý pršipláště, točí se k lidem zády. Zprvu těkavá zvědavost, která se záhy přelije do kolovrátkový nudy. Jenom dílčí zpomalení zrychluje tep a dává týhle muzice tvar. Řídký vzduch, váhavá atmosféra, bez překvapení, bez šrámů.

fotogalerie z festivalu hledejte tady

"Nikdy v životě bych nevěřil, že udělám tohle," říká Michael Gira, když vztyčuje do davu své paroháče. Swans nepřijeli jako žádaný kontrast, nepřijeli (pro)kázat žánrovou rozmanitost nebo vysloveně bourat metalová klišé. V nejdelším setu festivalový historie sebrali zaplněnýmu stanu vše nepodstatné - dlouhý (vý)dech, čas i duši. Odměnou trpělivému publiku byla radost, která zatraceně bolí, a bolest, ze které se až perverzně radujete. Vsadím se, že kapela nikdy dřív neměla pod pódiem takovou koncentraci triček Morbid Angel nebo Eluveitie. Jasně, za jednu labutí skladbu stihnete klidně celý grindový set, nebo třeba dva, přesto po více než dvou hodinách a s posledním šamanským riffem znovu bezezbytku platí: "Král je mrtev, ať žije král!".

Emperor s plameny, flambovaná nostalgie z povzdálí, v ruce s tou indickou plackou, jejíž název neumím vyslovit. Netrvalo to dlouho, večerní nebe ztratilo tvář, malej deštík a KMFDM měli rázem "plnej dům". Diskotéka tělo na tělo, s trochou nadsázky, jako když Die Antwoord potkají Roba Zombieho a začnou spolu hrát jednoduchý EBMko. Kytary neslyším, beat se dost opakuje, čekal jsem víc srandy. V ambientním doupěti, letos přejmenovaným na KAL stage, tou dobou hraje projekt Gnaw Their Tongues. Hej, jakože noise black a tady spí lidi? Finská sauna na holandskej způsob se změnila na obskurní verzi pražských nocovaček Silent Night. Promáčená chvilka se Suffocation a schovávačka u press centra. Zdá se, že jsem tu jedinej píčus, co se ještě nevyfotil na tom metalovým trůně. Rotting Christ dnes už jenom jako ukolébavka cestou do stanu. Tohle všechno se stalo, ani déšť to ze mě nesmyje.

Info

Brutal Assault 22
9. - 12. 8. 2017, Pevnost Josefov, Jaroměř

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.