ScreamJay | Články / Reporty | 16.08.2017
"Na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ, přívrženci okultismu chodějí sem přivonět. Okultisto, nihilisto, vracejte nám konve na místo," zpívaj Master's Hammer. Tu konev někdo převrhnul přímo na Jaroměř, takže už ve čtyři ráno waterboarding do ksichtu. Stan nevydržel, my to vydržíme. Těžkopádnej slalom mezi provazy deště, důvěrný chvíle s neznámou Polkou pod jediným přístřeškem široko daleko. Chceš si spravit náladu hezkou holkou v bolerku a na Infected Rain, překvapivě, další rain. Spousta barevnejch copánků, vystoupení s přehledem i jistou pokorou. Technici Aversions Crown mění místo v programu s tuzemskou hardcorovkou Skywalker. "Jdem tančit a chovat se jako debilové," zní ze stejdže. Hovna, chcaní, sraní, zpívej, pokud znáš ty texty. Není to grind, ale je to ještě pořád sranda.
Začátek setu Wolfheart provází etuda mladýho metalovýho páru. On háže urputný pózy s vyplazeným jazykem a paroháčema, holka trpělivě fotí: "Tak co, zlato, jakej sem byl?" kouká se na náhledovky. "Mmm, nebyl sem dobrej, tak znova!" Klišé do rodinnýho alba, týpek, co vybrakoval železářství, melodický death o dvou hlasech a jednom roztleskávači s basou. Když si chceš osušit pleš, dej tam akustickou mezihru. Celkově to má říz, ale možná bych na jejich místě raděj viděl krajany Diablo. Crowbar s jistotou. Silácký sludge, hardcorovej základ a roky jako charismatickej přívažek. High Rate Extinction, Self-Inflicted v rychlým sledu, sázka na svižnější songy, vražedná hlasitost, králík v růžových elasťákách i dezorientovaný včely. Koření je tu daný, zacházejte s ním podle chuti, dokud to snesete.
fotogalerie z festivalu hledejte tady
Jakkoliv působí programový označení post death metal směšně, pro Ulcerate (stejně jako pro takovou Gojiru) je vlastně více než příznačný. U Novozélanďanů v tom extrémním slova smyslu. Nenápadná kapela s nápadně vypiplaným repertoárem, která dalece přerostla malej píseček vedlejší stage. Příště klidně ve velkém, po půlnoci a pak: "Dobrý večer, můžu tady někde chcípnout?!" Masa kopáků, sólo na činel, desetiminutová Shrines of Paralysis a naprosto epický defilé s příchodem té nejmohutnější bouře celýho dne. Výpadek proudu po celým městě, boj o trůny, kterej se mění v boj o volnou židli v press centru. Očekávání? Igorrr je magor a to se ví. Assault potřebuje breakcore, mosh s heligonkou, operu i lidojedy. Opět plnej dům, občas mě serou nekteří kuřáci, ten na levoboku má snad půlmetrový žváro, napravo s velbloudem a slamák přede mnou temuje klasickou dýmku. Vyuzenej. Senzační breakcore dubstepový finále, nad hlavama nafukovací krokodýl a nekonečný ovace.
Wrekmeister Harmonies? Hlubokej ponor, nízkej průlet, kázání, který bere tam, kam se Boris nedostali. Japonci nás drželi pod krkem, Američané jen zastínili dlaní obličej a tiše zašeptali skoč! "Máte rádi déšť?" zeptá se J.R. Robinson škodolibě. Minutu po minutě je mi víc a víc jasný, že by Nick Cave měl jednou nahrát doomovou desku. Ostatně J.R. stejně vypadá tak trochu jako Warren Ellis. Frivolní gesta, hájemství zavřených očí, bolavě pravdivá mše, hvězdy na nebi a noc za nehtama. Před rokem mě ve stejný čas a na stejným místě naporcovali Mono, letos patří nejsilnější prožitek právě Wrekmeisterům. Carcass suverénně diktují tempo, čekám na Electric Wizard. Jo, po tom všem to bude až druhej nejlepší doom večera. Time to Die v záklonu, holka, co v přítmí tančí hula hop, Clayton Burgess v džísce s Ozzákem a největší koncentrace marihuanovýho kouře na metr čtvereční. Se vší tou tíhou ve stavu beztíže, nejbarevnější světelná show a Clawfinger už jen jako kolotočářskou jednohubku před spaním. Hej, všimli jste si, že jsou ty hlavní pódia do kopce?
Brutal Assault 22
9. - 12. 8. 2017, Pevnost Josefov, Jaroměř
foto © su
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.