Články / Reporty

Brutální, ale humánní (Lvmen)

Brutální, ale humánní (Lvmen)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 28.01.2018

Lvmen na další tour po dalekých krajích? Minulý rok prošli po letech spánku vzkříšením a nenadále, ale vypustili výborné album Mitgefangen Mitgehangen. Následovaly iniciační koncerty. Kdo je propásl, měl další příležitost. Lednová šňůra, 15 koncertů den co den v Česku, na Slovensku i v Německu. Kult na tažení, které je úspěšné snad už předem. Absence na koncertu se neomlouvá. Komunita.

Druhá polovina turné je zavála na Slovensko, poslední čtvrtek do košické Tabačky a komornějšího Fabricafe, které vedle útulné atmosféry slibovalo i kontaktní zážitek. Osobité arty dekorace, trocha designu i industriální syrovosti a strohá stage. A taky nejzajímavější výběr piv v Košicích. Jako předkapela je doprovázelo kytarové duo Tomáš Palucha, sdílející s hlavními protagonisty mimo jiné cit pro až cinematické pasáže. A doplňující je na tour i po personální stránce. Hrozící, ostré riffy střídaly dronově ambientní plochy, hranice mezi kytarovou a elektronickou hudbou byla pohyblivá. Jan Tomáš a Libor Palucha předvedli suverénní, gradující set provázený černobílými vizuály, které evokovaly ztracené filmové archivy. Energii dvojice kytar a téměř noisovým atakům odpovídaly i obrazové artefakty – šrámy, rýhy, šumy. Být vytvořené manuálně na analogový záznamový materiál, efekt by byl dokonalý. Set pomalu putoval sledem zvukových krajin a po závěrečném, výbušném blouznění skončil. Lakonicky, precizně, ale bez nároku na přídavek. Úkol byl splněn, publikum připraveno, Fabricafe zaplněno na úroveň rodinné pohody.

fotogalerie z koncertu tady

Tragické události přinutily Lvmen učinit personální změny, které vedly k přibrání Františka Ikebary i aktuálnímu zapojení dvou bicích souprav. A koncert jasně ukázal, o jak zajímavý krok šlo. Kapela bez dlouhých průtahů obsadila pódium a dle očekávání začala hrát skladby z posledního alba. Mráz po zádech, slunce v duši, mračna na obzoru. Písně přicházely ve svém původním pořadí, a tak hned XXII otevřela set jedním z nejpůsobivějších momentů. Tarot, Krobot a: „K sobě se obraťte a na sobě pracujte jako na odkazu universální moudrosti [...] Od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“ Pečlivě dávkovaná smrt a odraz, jehož náboj vydržel až do konce. V kostce vystihuje to, co činí hudbu Lvmen tak silnou a působivou - přináležitost k něčemu většímu, přesahujícímu. Brutální, ale humánní. Člověk, dějiny, věčný cyklus, otáčení kola, utažení šroubu. Už jen kvůli tomuto momentu by košická anabáze stála za to.

Vystoupení bylo neokázalé, prosté velkých gest, i když by si je kapela jejich formátu mohla dovolit - každý měl co dělat s vlastním ponorem do sebe samého, jako by Lvmen byli jen médiem. Drásavý řev a neúprosné bicí, kytary hromadného ničení. XXV, král a válka. Na plátně běžel bezpočet obrazů a koláže se promyšleně vrstvily, prolínaly, i když místy scházel zastřešující leitmotiv. Jednotlivé etapy ovšem obstály samy o sobě – jako třeba klasická smyčka se smrtkou a kosou. Malý, instantní zánik. Po necelé hodině bylo dílo dokonáno, dle stanoveného jízdního řádu. Skončit, odpočinout, zažehnout publikum o kus dál. Osobní je hudba, koncert pak promyšlená symfonie bez potřeby sblížení.

Info

Lvmen + Tomáš Palucha
25. 1. 2018 Tabačka, Košice

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.