Články / Recenze

Busdriver a obrazy Alejandra Jodorowského

Busdriver a obrazy Alejandra Jodorowského

Jakub Šíma | Články / Recenze | 17.10.2014

Busdriver je na scéně déle než deset let a tak není divu, že především v počátcích kariéry zněl jako cestovatel v čase, který se vrátil, aby prezentoval hudbu budoucnosti. V současnosti jeho vizím konkuruje vzedmutí vlny afro-futurismu či noise-rapu, přesto je nutné konstatovat, že jeho freak-rapové obrazy stále jen těžko snesou srovnání.

A pokud ano, tak se jmény jako Danny Brown nebo Aesop Rock, které přibral k prvnímu singlu Ego Death. V podkladu od Jeremiah Jae se však trojice originálních rapperů prezentuje spíše individuálně a i přes funkčnost jednotlivých částí schází synergie. Co však nechybí na žádném z tracků, je Busdriverovo divoké a často arytmické flow, typické protahováním konců slov, častými hrátkami s doubletimem a odvahou ke zpěvu. Dříve nebylo výjimkou, že tyto elementy, v kombinaci s hlasovou dispozicí, působily otravně. Perfect Hair se tomuto dojmu zdařile vyhýbá a lépe tak nechává vyvstat inteligentní, hravou a komplexní lyriku, kterou vzhledem k rychlopalnému flow není občas snadné usledovat. Přesto rozumíte, že na vás skrz texty neustále pomrkává a sleduje, jak vám škube v koutku, ať už jsou příčinou svébytné vtípky nebo surreálné obraty srovnatelené s filmy Alejandra Jodorowského. Busdriver, aniž by ustoupil z pozice avant-rapového veterána, nahrál své nejlepší album. A co by na to řekl on sám? „Yeah, I know what you’re saying, but... is it sexier than torture?“

Info

Busdriver - Perfect Hair (Big Dada, 2014)
www.busdriverse.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?

Vstříc temným zítřkům (Bahratal)

redakce 31.08.2019

Domácí krajinou táhne trojspřeží Bahratal – Lezok – Náv, pod diktátem jejichž riffů se nihilismus nejhrubšího zrna sbližuje s alternativní scénou.