Články / Reporty

„But it is not CocoRosie, it’s Bianca Casady.”

„But it is not CocoRosie, it’s Bianca Casady.”

Lenka Marie | Články / Reporty | 23.06.2015

Byla to premiéra filmu, který je „ve výrobě”, divadelní představení bez příběhu a performance bez jasného poselství. Začínalo se filmem. The Dead Season je černobílá tryzna za trpícího klauna. Není zřejmé, proč se trpí, není jasný ani vztah mezi jednotlivými postavami. Štěňata za plotem, zhroucená ve dveřích, zhroucená v kuchyni a klaun ve křoví. Do obrazu se často vracejí ptáci, ale těžko říct, zda to má vůbec nějaký význam. Zatímco klaun leze křovím, zhroucená se (pravděpodobně) škrtí v závoji. Tahle sekvence trvá bolestivě dlouho, zvlášť pro začínající epileptiky.

Casady byla v průběhu celé projekce schovaná za malé promítací plátno, společně s perkusemi, basovým saxofonem a pianinem. (Nedokončený?) film nemá žádnou pointu, snad se z klaunů stane pár a trpí pak společně v zaprášeném hotelu i se zaprášeným lustrem. Vizuálně snímek připomíná „found footage”, obraz je roztřepený a rozklepaný, stejně jako hudební doprovod. Najednou konec a v pravém rohu scény leží klaun. Přiléhavě v epileptickém záchvatu, chvíli bojuje se svými vnitřními démony, nebo ho možná točí smítka prachu ve světle reflektoru, až sebou z výšky švihne o zem. A přesně tenhle tanečník, demonstrující sílu břišních svalů, byl jediným výrazným talentem celé show. I když neměl při absenci příběhu příliš co vyprávět, byla radost se na něj dívat. Pokud tedy nechám stranou autoerotický taneček, který, byť mistrně, vystřihl později. Casady plynule navázala na filmovou hudbu, stejně jako na klaunské téma: pozvala klauny „nám pro zábavu” a sama po jevišti vykračovala v kšandách, širokých bílých kalhotách, košili a v černé hučce. Klauni měli jednu chvíli působit jako vtipná oddechová mezihra, ale jejich vystoupení nevyprodukovalo žádný konkrétní gag.

Představení v závěru přešlo do konkrétních písniček, jako byla nová Tumbleweed. Podivná show mohla působit atmosféricky, ale stejně tak i halabala splácaně. Když se Casady v tomhle projektu pokouší o syntézu, chybí jí nějaká páteř, která by celý nápad nesla a předávala dál o něco víc než jen shluk méně či více příbuzných vjemů. V celkovém dojmu jakoby dvouhodinovému představení chybělo vůbec to základní: nějaký obsah.

Info

Pražské quadriennale 2015:
Bianca Casady - The Dead Season – La more saison
19. 6. 2015, Divadlo Archa, Praha
foto © Matias Altbach

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace