Články / Reporty

Byli My Bloody Valentine skuteční?

Byli My Bloody Valentine skuteční?

keša | Články / Reporty | 14.06.2013

Všechny lásky ze střední jsem už dávno opustil. Sice občas ještě některá vyleze na povrch, ale většinou nemám problém je jednoduše přehlédnout. U My Bloody Valentine to pro tentokrát muselo být jinak, některým věcem se nedá odolat, i když se o to pokoušíte. Zprvu jsem měl obavu, jestli se přece jen neblížím k definitivnímu ukončení našeho vztahu. Ale pak se přede mnou rozestoupila nová nahrávka m b v. Při prvním poslechu jsem cítil nevoli ji vůbec přijmout, ať už bude jakákoli. A nakonec mě dostala. Začal jsem se na KONCERT přeci jen upřímně těšit.

O supportu jsem se dozvěděl až v den koncertu, žádný jsem nečekal, nebylo proč. Po poslechu bandzone profilu Manon Meurt jsem si jen potvrdil, že nemá cenu se jimi zabývat a že bude lepší dát si před velikány o pivo navíc. Nakonec jsem se překonal a šel si shoegaze po česku, tady a teď, poslechnout. A nebylo to špatné. Kapela působila plaše, ale tak se to i nosilo. Vyrovnáno 2 : 2, bubeník a kytarista, tahouni muziky, pak basačka a zpívající kytaristka. Skromná blikátková výzdoba na podiu, zkreslené a dlouhé kytarové riffy, airvocal a jednoduchá dunící basa bez výrazných linek. Jen bubeník byl na daný žánr soudobější, což ale celkovému dojmu jen pomohlo. Zvuk ze skromných aparátů byl obstojný, a to jsem ještě netušil, jak si ho mám vážit… jak se ukázalo později.

Takové stěny aparatury jsem viděl naposledy u Swans, ba ne, tyhle byly větší! Na podiu a ve stojanech 15 kytar, a to jsem jistě nedohlédl na všechny. Chvíle očekávání a pak už konečně skromný příchod mých hudebních rodičů. První tóny z desky Loveless, I Only Said, jako druhá hitovka When You Sleep, sakra, hned tak zkraje, co bude dál? Třetím songem otevřeli poslední desku a zrovna tou nejslabší písní New You, kterou při poslechu doma přeskakuju. Takže koukačka na shoegaze vysloužilce a vystřízlivění. Bilinda jen lehce strouhá kytary, při každém tracku jinou, její zpěv nejde slyšet a když už chce a snaží se do toho „opřít“, tak se vyvrhne faleš, která obyčejně nevadí a patří k tomu. Kevin Shields je na tom se střídačkou podobně a ze zpěvem taky, není slyšet. Jedině basa Debbie leze ven a je v určitých polohách i čitelná. Bicí se občas ztrácí, ale na to jsme taky zvyklí. Vzadu za úrovní kapely doplňuje čtveřici klávesistka, která si taky zadá s kytarou.

Koncert je hrozivě předimenzovaný. Celou dobu přemýšlím, jestli tak přepálený a hrozný zvuk je záměrem kapely, chybou zvukaře nebo trendem, jak dokazují i hradby aparatury. U Swans to má své místo, ale v tomhle rachotu není ani chvilka pro odpočinek, pauzy jsou jen krátké a beze slov, odklepnutí bubeníkem před každou písní (nebo zvukovou masou) a pak řezavá intenzita od začátku do konce. Je jedno, jestli hráli z Loveless, starého EP, prvního Isn’t Anything nebo skvělého m b v. Neznat to nazpaměť, jen těžko bych hledal schované nuance melodií, kterých mají skladem spoustu. Marně se Kevin ohání po podiovém zvukaři, aby mu něco udělal s odposlechem, nejde to, jsou hranice, kam už přebuzené kytary nepustí ani hlásku. Vlním se nahoru a dolů, jestli jsou My Bloody Valentine skuteční. Jo a vzápětí zas ne, nevím, jak to myslí, jsem ztracen. Chvíli jim to věřím, pak zas ne, mám velký prostor na přemýšlení, a to není dobře.

Pozdě, ale přece, Soon, nejlepší song celé produkce, se blíží tomu, jak to asi bylo na Loveless. Pak ještě Wonder 2, u něhož jediného dává ten hluk smysl, na závěr se do toho přeci jen dostávám. Poslední a závěrečný těsný nálet letadel SS nad zákopy spojenců, deset minut hluku − You Made Me Realise − chápu jen jako snahu překvapit a posunout hluk nad předchozí produkci. Ten zvuk je ohromný, uznávám. Po tomhle už ale není místo na přídavek, kdo by ho taky ještě slyšel?

Nebyl jsem srab, a tak to celé dal bez špuntů. Ještě teď, po pár dnech, mi píská v uších. Nečekal jsem tichý a nostalgický koncert, ale aspoň hru se zvukem, protože v tom je unikátnost My Bloody Valentine. Chápu, že noise nemůžete hrát bez noiseu, ale ta krása hry na kytaru v jednom kuse s pákou by měla být slyšet. Takhle jsem jim to bohužel nevěřil. Všechny mé lásky ze střední jsou už pryč.

Info

My Bloody Valentine (irl)
10. 6. 2013, Divadlo Archa, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace