Články / Reporty

Čaj o páté s Foals

Čaj o páté s Foals

Anna Pleslová | Články / Reporty | 01.04.2013

Ve čtvrtek 28. března se v londýnské Royal Albert Hall konaly hned dva koncerty Foals. Jeden klasický večerní a pak matinée o pozdním odpoledni. Producenti pravděpodobně nenašli jiný volný termín, tak to vyřešili tak nezvykle, že i sám lídr kapely Yannis Philippakis se na twitteru ptal, jestli jsou opravdu první kapelou, která tam bude mít dvě show v jednom dni.

Dorazily jsme na místo o něco dřív s očekáváním dlouhé fronty, ale nic takového se překvapivě nekonalo. Obešly jsme halu, až jsme dorazily k našemu vstupu číslo jedna. Najednou koukáme, pár metrů od nás stojí malý muž v honácké bundě a pokuřuje. Yannis Phillipakis! Kousíček dál stojí fronta asi dvaceti jeho velkých fanoušků, ale ti jakoby nic. Naprosto sureálná situace.

Královská hala prince Alberta je krásná z venku a ještě krásnější zevnitř, majestátní místo pro hlavní koncert celé tour. Foals přicházejí na čas. Začínají výbornou Prelude, následuje svižná Ballons z prvního alba, to už se dav rozehřívá a jakmile začne refrén, všichni chlapi kolem nás začnou skákat jak klokani. Jsme okamžitě odsunuté davem až na kraj mosh pitu. Skoro jak na metalovém koncertě.

Foals pokračují písní Olympic Airways, dalším singlem z debutu, načež se ozývá známá funky kytara na začátku My Number a dav zase šílí. Poté konečně pomalejší Bad Habit, která dá vyniknout nadpozemské akustice koncertní síně. Je slyšet každý nástroj i každé Yannisovo slovo. Už jsem zažila hodně koncertů, ale žádný s tak čistým zvukem. Foals pokračují emotivní Blue Blood, při níž fanoušci chytají druhou mízu.

Následuje Milk and Black Spiders a nejnovější singl Late Night. Když Yannis začne do ticha zpívat první slova, skoro cítím husí kůži. A to samé u další Providence. Kluci v publiku si dělají vlastní program a formují se do kruhu, ve kterém při refrénu začínají tancovat africké tance. Pak už následuje spočinutí v podobě klidné Spanish Sahara, efektní zelené lasery prořezávají hustou mlhu a diváci před podiem si sedají. Konečně vidíme Yannise od hlavy až k patě. Dokonalá atmosféra. Vše rozproudí až bicí z Red Socks Pugie a podobná Electric Bloom, při níž Yannis bouchá do bubínku, div ho neprotrhne, vydává se do publika, jež ho unáší kdovíkam...

Následuje mini přestávka a pak se kapela vrací zahrát instrumentální Moon, na jejímž konci se Yannis publika třikrát zeptá „Are you ready?“ Všichni už tuší, co bude následovat, a hala vybuchuje při Inhaler. Celý set pak ukončuje svižná Two Steps, Twice a všichni zpívají s Yannisem: „Pa-pá, pa pa pa dáááá...“

Obavy, že matinée koncert bude spíš takový odpolední dýchánek, se naprosto rozplynuly. Naopak, vystoupení Foals v Royal Albert Hall považuju za jeden z nejlepších koncertů svého života. Bylo to skvělou živou kapelou, bylo to epickou atmosférou Royal Albert Hall, výbornou akustikou a hlavně tím, co dělá dobrý koncert tím nejlepším – diváky. A ti britští jsou v tomto ohledu těmi nejlepšími.

Info

Foals (uk)
28. 3. 2013, Royal Albert Hall, Londýn

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace